Náves s rybníčkem, barokní kapličkou sv. Jana Nepomuckého a bývalou kovárnou, zdobené štíty selských statků a k tomu chlévy, stodoly, maštale, výměnky, sýpky, brány a klenuté vjezdy, ohrady, ploty a zdi: to všechno jsou
Holašovice, nevelká
jihočeská vesnice na okraji
Blanského lesa. Když se řekne
selské baroko, kdekomu se vybaví právě tohle jméno, přestože v širokém okolí téměř není vesnice, kde byste neobjevili unikátní lidovou architekturu nebo další dílky do mozaiky selského baroka.
Znám jednu dívku, ta má dukáty…
Jeden z
českých „čtrnácti divů světa“ zapsaných v UNESCO se od jiných památek liší: vypadá vlastně docela všedně. Vesnicky a středoevropsky. Právě tím jsou ale
Holašovice jedinečné: nejznámější vesnická památková rezervace je totiž trvale obydlená. Přestože tu žije přibližně 150 obyvatel a na řadu usedlostí jezdí jen chalupáři, vesnice tvoří jedinečné a živé společenství tak, jak postupně vzniklo během 19. století. Navíc se Holašovicím vyhnuly novodobé přestavby a dochovaly se v podobě, jakou získaly přibližně před 150 lety.
Traduje se, že za všechno mohou dívky z
jihočeských Blat, o kterých se říkávalo, že mají dukáty nejen v truhle, ale i na krku: nosívaly totiž náhrdelníky ze zlatých dukátů. Když si holašovičtí selští synkové na začátku 19. století přivedli z Blat bohaté nevěsty, dívky s sebou přinesly nejen zlaťáky, nádherné kroje a kulturní zvyky ze svého domova, ale i požadavky na určitý typ obydlí. Tak se prý typické blatské statky objevily právě tady, v podhůří
Blanského lesa.
Tipy kam za selským barokem?
Baroko v 19. století je podobný protimluv jako
Santiniho barokní gotika. Lidové stavby, tak typické pro
jižní Čechy, vznikaly dávno po období baroka, zejména od dvacátých do šedesátých let 19. století. Venkovští stavitelé a zedníci ale používali na vesnických staveních prvky, které znali z barokních, rokokových i klasicistních domů a kostelů ve městech. Jmény známe jen pár z nich, například
Jakuba Bursu, který působil hlavně na
Volyňsku a v okolí
Vlachova Březí, anebo
Šebestiána Brenera zvaného Šebesta, jehož stavby lze vidět v
Malých Chrášťanech. Bohatě zdobená průčelí domů se širokými volutovými štíty ale prozrazují, že šikovných zedníků musely být tisíce.
Chcete pár tipů pro výlety za selským barokem? Za kolébku svébytného stavebního stylu je považována oblast
Zbudovských blat, odkud se tento styl rychle rozšířil po okolí. Najdete je na území
Blat v trojúhelníku mezi
Soběslaví, Veselím nad Lužnicí a
Bechyní, ale také třeba v
Záluží,
Plástovicích, Zbudově a
Vlhlavech, v
Bavorovicích, Municích a
Opatovicích poblíž
Hluboké, v
Mahouši i v dalších obcích v okolí
Holašovic – v
Radošovicích, Záboří, Dobčicích a
Lipanovicích či v
Rožnově, který dnes tvoří součást
Českých Budějovic.
Za barokem z jižních Čech až do Brazílie
- Filmová verze opery Prodaná nevěsta může posloužit jako důkaz, jak se vesnice za necelých padesát let změnila: například dnes na návsi v Holašovicích jen těžko narazíte na dům s omšelou a oprýskanou fasádou. Ve filmu naopak jsou vidět – i když pamětníci vzpomínají, že tam, kde nebyly štíty opravené, postavili filmaři kulisy.
- Podobným zjevením jako selské baroko v Holašovicích je barokní centrum brazilského města Ouro Preto. Jeho jméno v překladu znamená Černé zlato: leží totiž v oblasti (a dnešním spolkovém státě) Minas Gerais, srdci legendárního Eldorada, kde se až do 18. století těžila polovina celosvětové produkce zlata.
- Ouro Preto se rozkládá v průměrné nadmořské výšce 1 150 metrů v pohoří Serra do Espinhaço. Město vzniklo jako těžařská osada a na začátku 18. století se stalo centrem brazilské zlaté horečky. Statut města byl Ouru Pretu přiznán roku 1711, ale po vyčerpání zásob zlata v okolí význam města upadl.
- Baroko ale zůstalo: dodnes tu můžete vidět krásné historické centrum plné strmých, klikatých a dlážděných uliček. Dochovaly se barevné koloniální domy a kostely, barokní rezidenční domy, náměstí i kašny. Historické centrum města je od roku 1980 zapsáno na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO.