Krásný
barokní areál v Kuksu mezi
Jaroměří a
Dvorem Králové nad Labem budoval známý architekt
Giovanni Battista Alliprandi. Jeho zakladatel
František Antonín Špork (1662–1738) tu chtěl mít své malé Versailles s jeho nádhernými paláci a pavilony, rozlehlými parky a upravenými zahradami, a hlavně s jeho rušným životem. Tak se zrodil ostrov barokního umění a obraz ideálního světa, kde si podávala ruce věčnost a smrt se životem a zábava s rozjímáním.
Jak se staví Kuks
Při výletu do
Kuksu uvidíte jen torzo někdejšího projektu, díky němuž se na přelomu 17. a 18. století mělké údolí proměnilo v důmyslnou scenérii s
hraběcí rezidencí, lázněmi, klášterem a hospitalem. Veškerou pozornost přitahuje
monumentální budova Hospitalu, v jejímž středu stojí
kostel Nejsvětější Trojice. Podle plánů italského architekta Giovanniho Battisty Alliprandiho se budoval od roku 1707, vysvěcen ale byl až 20. srpna 1717. Současně s kostelem, jehož krypta měla v budoucnosti posloužit jako
hraběcí hrobka, se stavěly také budovy po obou stranách chrámu – špitál a křídlo, určené pro přestárlé válečné veterány z okolí. Zároveň se zřizovala
špitální zahrada, za kterou později vznikl ještě hřbitov válečných veteránů s kaplí.
Samozřejmě nesmíme zapomenout na
alegorie Ctností a Neřestí, bez nichž by Kuks nebyl Kuksem: nejznámější sochař českého vrcholného baroka
Matyáš Bernard Braun (1684–1738) je prý vytvořil během pouhých dvou let. Do údolí
Labe se dívají z teras před Hospitalem už od roku 1720. Doplňují je
postavy Osmera blahoslavenství, andělé Blažené a Žalostné smrti a sochy Křesťanských bojovníků.
Stopy po starých lázních
Dnes si
Hospital mnozí pletou se zámkem, ten ale býval jinde: Šporkova letní rezidence s lázněmi stávala na levém labském břehu. Od zámku vedly na obě strany dřevěné lázeňské kolonády, k Labi a dalším lázeňským budovám se scházelo po tři metry širokém
kamenném schodišti s dvaapadesáti schody. Po něm se ostatně můžete procházet dodnes, společně se čtyřmi malými domky patří k tomu málu, co z lázní zbylo. Zábradlí na obou stranách tvoří kaskádovité kamenné žlaby, v nichž tehdy zurčela voda z kukských pramenů. Součástí schodiště bývala ještě kašna, kde kamenný Polyfémos vyhrával líbivou melodii: v zádech sochy totiž byl umístěný hrací strojek, který rozeznívala padající voda.
Prameny sice nebyly nijak výrazné, ale byly tu: právě díky nim se Kuks zařadil k
nejproslulejším lázním v českých zemích, které se věhlasem rovnaly
Karlovým Varům. Ve skutečnosti šlo o obyčejnou vodu s větším obsahem železa, jejich příznivou analýzu si prý hrabě Špork pojistil úplatkem.
Lázně dosáhly největšího rozmachu začátkem 18. století, ale jejich sláva trvala jen krátce. Úpadek začal záhy po smrti hraběte Šporka v roce 1738 a hlavně po ničivé povodni v roce 1740. Z lázeňského a zámeckého areálu nezbylo skoro nic. Zmizelo závodiště, divadlo, keřové bludiště i alegorické sochy trpaslíků či harlekýnů na mostě. Zámek tu stál až do 20. století, ale po požáru byly jeho ruiny 1901 strženy a dnes už jeho podobu známe jen z fotografií.
Co navštívit v Kuksu?
- Šporkova špitální nadace přežila až do roku 1949. O potřebné se celá staletí staral řád Milosrdných bratří, který připomíná zahrada s léčivými bylinami a lékárna U granátového jablka.
- Při prohlídkách Hospitalu můžete nahlédnout i do Šporkovy hrobky a bývalého hlavního nemocničního sálu, kde je k vidění lapidárium s originály Braunových soch.
- Na prohlídky expozic Kouzlo apatyky a Z apatyky do fabriky, která se jako jediná u nás věnuje výrobě léků, zve České farmaceutické muzeum.
- Prohlédnout si můžete i muzeum Šporkova dvorního rytce: víte, že dílo Michaela Heinricha Rentze (1698–1758) je významem, kvalitou a rozsahem srovnatelné s prací sochaře Matyáše Bernarda Brauna?
- Návštěva Kuksu nikdy nebude úplná bez prohlídky moderní křížové cesty a hlavně Braunova betléma, souboru soch a pískovcových reliéfů v nedalekém lese. Název napovídá, že jde o díla sochaře M. B. Brauna a jeho žáků z let 1711 až 1734.