Nemají skřípějící hřbitovní brány, márnice ani zdi, plačící kamenné anděly a impozantní hrobky, přesto jsou dojemnější než leckteré běžné hřbitovy: řeč je o
symbolických památnících na mrtvé horolezce, horské záchranáře, lyžaře, kamarády a vůbec všechny milovníky i obyvatele hor. Smutné památníčky najdete leckde, ty nejznámější pak objevíte v
Krkonoších, v
Beskydech i
Jeseníkách, anebo v
Českém ráji. Nejsou jen pietním místem, ale i varováním pro ty, kteří jdou právě kolem.
Památník obětem hor v Krkonoších
K nejstarším svého druhu patří
Památník obětem hor v
Krkonoších. Robustní kamenná kaplička s masivním křížem na nízké střeše stojí jižně od
Luční boudy v
Lučním sedle, v místě chmurně proslaveném drsným počasím, častými mlhami a sněhovými bouřemi, v nadmořské výšce 1 509 metrů. Panely uvnitř připomínají padesát lidí, kteří v nejvyšších českých horách tragicky zahynuli od 17. století do současnosti. Vůbec nejstarší zápis patří Wenzelovi Donathovi a Adolfovi Erbenovi, zasypaným lavinou v
Obřím dole roku 1699, nechybí ani
vzpomínka na lyžaře Bohumila Hanče s Václavem Vrbatou (zahynuli v březnu 1913 během mezinárodního závodu v běhu na lyžích na 50 kilometrů na hřebenech Krkonoš) nebo členy Horské služby Štefana Spustu a Jana Messnera, kteří se v roce 1975 při záchranné akci zřítili i s neopatrným turistou ze zledovatělých svahů
Sněžky na polskou stranu hory. K nejmladším obětem patří průkopník base jumpingu Martin Trdla, která se zabil v srpnu 2014 při skoku z motorového rogala, kdy chtěl přeletět
Sněžku a přistát na padáku v
Obřím dole.
Vzpomínka na mrtvé: Rennerův kříž a polský hřbitov
Někteří z mrtvých mají v horách další pomníčky, namátkou Rennerové, bývají majitelé zaniklé
Rennerovy a stále existující
Luční boudy. Pro ty bylo sedlo mezi Luční a Studniční horou místem doslova osudným. V únoru 1855 zmrzla na Stohu B. Rennerová a o rok později ji málem následovala Monika Rennerová, kterou naštěstí stačil zachránit její syn. Nedaleký Rennerův kříž, stojící přibližně v polovině cesty mezi
Památníkem obětem hor a Luční boudou, označuje místo, kde zemřel její otec Jakob Renner, když zabloudil ve sněhové bouři v pravé poledne v dubnu 1868.
Dnešní
Památník obětem hor v Lučním sedle byl původně rovněž vzpomínkou na Rennery: kaplička připomínala památku Václava Rennera, který v těchto místech zahynul v roce 1798 při svážení dřeva z Lahrových bud. V roce 1957 poté, kdy starší symbolický horský hřbitov v Obřím dole poblíž Dixova křížku zničila lavina, byla kaplička upravena a věnována památce všech lidí, kteří v
Krkonoších přišli o život.
Další symbolický hřbitov obětem hor leží na polské straně Krkonoš, u červeně značené turistické stezky vedoucí z Karpacze na
Sněžku. Najdete jej v nadmořské výšce přibližně 1 300 metrů v horní části kotle Lomničky na svahu hory Kopa (1377 m) pod Slezským domem.
Kapličky, symbolické hřbitovy i pamětní kameny
Počet lidí, kteří v horách zahynuli, je vyšší než kolik připomínají památníky a symbolické hřbitovy. Smutné je, že v poslední době mezi oběťmi přibývají jména neukázněných návštěvníků, kteří doplatili na svou neopatrnost a tragicky zahynuli v místech, kde neměli co dělat. Stále však jde o tragédie, na které bychom neměli zapomínat. Proto třeba v
Jeseníkách, v opuštěném břidlicovém lomu u stezky vedoucí z
Červenohorského sedla na
Vřesovou studánku stojí od roku 2013
Památník obětem hor, zmenšená kopie vyhořelé dřevěné kaple na Vřesové studánce.
Symbolický hřbitov horolezců najdete také v
Modlivém dole u Svojkova. Svůj
památník obětem hor mají i
Beskydy nebo
Hruboskalsko.
Symbolický hřbitov horolezců leží u žluté značky nedaleko známé
Mariánské vyhlídky.
Vzpomínka na Huascarán
Velké měděné puklé slunce na
hruboskalském symbolickém hřbitově připomíná horolezeckou expedici, kterou v roce 1970 pohřbila lavina pod nejvyšší peruánskou horou Huascarán. Mezi jejími členy tehdy byl
horolezec a sochař Valerián Karoušek, který ještě před expedicí uvažoval o vzniku pietního místa pro mrtvé kamarády; vzorem mu byl
symbolický hřbitov ve Vysokých Tatrách, otevřený v roce 1940. Sám už svůj sen realizovat nestačil, a tak se nápadu ujali kamarádi horolezci. Výsledkem je
Symbolický hřbitov horolezců, kde tabulky připevněné na skále obsahují asi 140 jmen. Ti nejstarší zemřeli v
terezínském ghettu za druhé světové války, jména dnešních obětí zmiňují různé kouty světa, od
Hruboskalského skalního města přes Tatry, Norsko a Dolomity až po Kavkaz či Himálaj.
Horolezeckou expedici Peru 1970 připomíná rovněž
závod Jizerská 50; horolezci se jej účastnili jen pár měsíců před osudnou tragédií.
Symbolický hřbitov na Slovensku
Vzorem pro hruboskalský symbolický hřbitov bylo Slovensko a Symbolický hřbitov / Symbolický cintorín ve Vysokých Tatrách. Památník obětem hor byl otevřen 11. srpna 1940 slavnostní mší.- Myšlenka založit v Tatrách symbolický hřbitov vzešla od českého akademického malíře Otakara Štáfla (1884–1945), spolunájemce chaty u Popradského plesa. Pietní místo se původně mělo nacházet v úbočí Patrie, ale kvůli ochraně kamzíků padla konečná volba na hájek s limbami pod Ostrvou.
- Ojedinělý památník obětí Vysokých Tater a později také jiných hor nedaleko Popradského plesa nese motto Mrtvým na památku, živým pro výstrahu. Stovky tabulek na skalách a balvanech doplňuje kaplička a desítky ručně vyřezávaných a pestře malovaných detvanských křížů; ty první vytvořil řezbář Jozefa Fekiač-Šumný a jeho bratr Jan ze slovenské Detvy.
- Nejpohodlnější cesta k symbolickému hřbitovu vede od zastávky tatranské električky Popradské pleso, kde je i parkoviště pro autobusy a osobní auta. K památníku to jsou necelé čtyři kilometry.
- V Tatrách jsou rovněž další symbolické hřbitovy obětem hor, například v Západních Tatrách v Žiarské dolině.