Mezinárodní festival dokumentárních filmů láká do Jihlavy

Festival Ji.hlava je slavností autorského dokumentárního filmu a největší událostí svého druhu ve střední a východní Evropě. Je místem objevování nových tvůrců i neznámých filmů, místem rozostřujících se hranic mezi dokumentárním, hraným či experimentálním filmem. Za dobu své existence se jihlavský festival stal neopomenutelným bodem českého i světového dokumentárního dění. Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava letos nabídne 357 filmů v soutěžních i nesoutěžních sekcích, z toho 115 ve světové, 22 v mezinárodní a 17 v evropské premiéře. 

Letošní ji.hlavský festival zahájí snímek Tady Havel, slyšíte mě? režiséra Petra Jančárka. Snímek obsahuje dosud nikdy nepublikované záběry z posledních tří let života Václava Havla. Je o mnoha podobách odcházení a stárnutí velkého muže a o stále potřebné přítomnosti dramatika, vězně svědomí, občana, státníka a plachého režiséra vlastního života. Film vyrobila společnost Endorfilm v koprodukci s Essens Foundation, Nadací Michaela Kocába, Petrem Jančárkem a Knihovnou Václava Havla a s podporou Státního fondu kinematografie.

Cenu za přínos kinematografii si odnese významný maďarský režisér Béla Tarr, jehož poslední film Turínský kůň (2011) byl oceněn například na festivalu Berlinale velkou cenou poroty. Ji.hlavské publikum se může těšit na Tarrovu masterclass i uvedení filmu Werckmeisterovy harmonie (2000).
 

Svět se mění a Ji.hlava je při tom

Umělá inteligence a nové technologie, měnící se planetární klima, migrace, proměna demokratického systému i společnosti, ale i hledání nových cest ke svobodě a štěstí. Filmy letošního programu odrážejí dynamické změny současného světa. Svět, ve kterém žijeme, se rychle mění a letošní Ji.hlava přináší obrazy těchto proměn. Filmy v programu jsou tematicky i formálně velmi pestré a umožní nám si proměnu světa uvědomit a promyslet.

K tématům letošního ročníku se váže třeba americký snímek Jiné tělo režisérské dvojice Sophie Compton a Reuben Hamlyn, ve kterém vysokoškolská studentka objeví, že její portrétní fotografie byly zneužity v pornografickém filmu vytvořeném metodou deep fake. Podobně se režisér snímku Další profil Armel Hostiou vydává do afrického Konga, aby zjistil, kdo mu ukradl identitu prostřednictvím facebookového profilu.

Polský časosběrný dokument Dálky režiséra Mateje Bobrika pak zachycuje osud nepálského imigranta, kurýra s jídlem, který odešel do Polska za zdáním lepšího života. Film Tonji Hessen Scheai a Michaela Rowleyho Modlitba za armagedon zachycuje, jak oslabují demokratické mechanismy ve Spojených státech amerických, ať jde o vlivné náboženské skupiny nebo populární televizní pastory. V sekci Souhvězdí, která představuje výběr z filmových festivalů, bude k vidění nový observační dokument čínského režiséra Wang Binga Mládí (jaro), sledující teenagery pracující v jedné z mnoha čínských textilek vyrábějící „fast fashion“ pro evropské oděvní řetězce. Film byl premiérově uveden letos na festivalu v Cannes.  

Neznámí bratři Mélièsové i Václav Táborský

Kromě důrazu na aktuální filmovou tvorbu nabídne Ji.hlava unikátní příležitost ponořit se do díla výrazných filmařských osobností. Klíčovou francouzskou stopu v dějinách filmu přiblíží hned dvě přehlídky: jedna věnovaná bratrům Mélièsovým, druhá spisovatelce, scenáristce a režisérce Marguerite Duras. že cílem přehlídky je ukázat, že Georges Méliès nebyl jen tvůrce fantaskních hříček. Na programu je osmadvacet krátkých filmů z přelomu 19. a 20. století, které zachycují například Dreyfusovu aféru, příběh Johanky z Arku nebo korunovaci anglického krále Eduarda VII. (mimochodem poslední film si u Mélièse objednal rovnou anglický královský dvůr).

Naopak z českého dokumentárního filmu se zaměříme na dílo Pavla Kouteckého, kronikáře polistopadové cesty ke svobodě a kapitalismu, a Václava Táborského, který v sekci Český filmový fejeton přináší humorný a nečekaný pohled na oslavovanou kinematografii 60. let. Po srpnu 1968 emigroval do Kanady, kde působil jako pedagog; jeho tvorba zahrnuje jak fejetonistickou dokumentární satiru, tak celovečerní tvorbu pro děti. Jeho filmové práce ukazují trampoty českého člověka nejen v šedesátých letech minulého století.
 

Zvláštní uvedení: Muž v černém i Jim Jarmusch

Silné filmové zážitky nabídne hned několik snímků, které se staly událostí již při premiéře na letošním festivalu v Cannes. Čínský režisér Wang Bing, který navštívil Ji.hlavu v roce 2014, uvedl v Cannes výjimečný portrét žijícího hudebního skladatele Wang Xilina Muž v černém.

Událostí Ji.hlavy bude také uvedení filmu Návrat k rozumu, k němuž hutný hudební doprovod složil a nahrál Jim Jarmush se svou kapelou. Film vznikl jako připomínka prvních, surreálně laděných filmů amerického avantgardisty Mana Raye. Diváci mohou vidět také snímek Blix Not Bombs režisérky Grety Stocklassy, který nabízí portrét světoznámého diplomata Hanse Blixe. Ten byl do roku 2003 inspektorem OSN pro mezinárodní kontrolu zbraní, angažoval se mimo jiné i v kauze, zda Irák vyrábí zbraně hromadného ničení.

Ve spolupráci s NFA pak Ji.hlava uvede víc než století starý cestopisný snímek Divy veletoku Amazonky režiséra Silvina Santose. Film byl donedávna považovaný za ztracený a patří mezi klíčové snímky dějin jihoamerického dokumentárního filmu. Snímek bude uveden v rámci Světového dne audiovizuálního dědictví UNESCO.

Česká radost: krize mužství, lufťáci i útroby charkovského metra

Soutěžní sekce Česká radost, která se zaměřuje na nový český dokument, představí letos patnáct filmů. Tuzemské premiéry se dočká snímek Světloplachost slovenské dvojice Ivan Ostrochovský a Pavol Pekarčík: Film zachycuje ukrajinský Charkov na jaře 2022, kde jediným bezpečným místem bylo tamější metro. Premiérován bude i snímek Moje nová tvář režisérky Jarmily Štukové. Film přibližuje příběh Martiny, kterou její expřítel polil kyselinou: způsobil jí popáleniny třetího stupně a oslepil ji. Dokumentární portrét sleduje její životní příběh po tomto útoku: vyrovnávání se se ztrátou fyzické atraktivity, strach ze světa, který nevidí, i hledání nového smyslu života. Svůj nový film na festivalu představí také slovenská režisérka Viera Čákanyová. Poznámky z Eremocénu, žánrově na pomezí vědecké fantastiky a filozofického eseje, rozvíjejí představu země utvářené umělou inteligencí, v níž lidský prvek už nemá místo.

Historii bývalé věznice v Uherském Hradišti se věnují Jan Gogola ml. a Matěj Hrudička ve snímku Vězení dějin. Místo bylo proslulé brutalitou, násilím a nespravedlností: za protektorátu věznici využívalo gestapo, po válce se zde konaly lidové soudy a veřejné popravy a později tu byli vězněni a týráni lidé nepohodlní režimu. Nad krizí mužství se ve svém filmu Pochcánek zamýšlí režisér Jan Hušek, který měl do třinácti let titulní problém: pomočoval se. Ve svém otevřeném videodeníku zachycuje fyzickou a duchovní transformaci na cestě od dítěte k muži. Osobitým filmovým portrétem místa je snímek Dream Steam režisérky Magdalény Kašparové, která zachycuje chatařskou oblast Poberouní prostřednictvím archivních materiálů i vzpomínek lufťáků. „Zpracovávala jsem paměť místa, zobrazení místního kulturního života a velký význam železnice pro celé Dolní Poberouní,“ říká režisérka. V české soutěži je také krátký snímek Tělo-duše-pacient režiséra Jindřicha Andrše, který zachycuje netradiční formy výuky na 2. lékařské fakultě Karlovy univerzity.
 

Fascinace AI: chatboti a já

Nesoutěžní retrospektivní sekce Fascinace letos nabídne přehlídku filmů, jejichž spoluautorkou je umělá inteligence. V minulosti jsme viděli mnoho filmů, ve kterých nástroje a výpočetní procesy pomáhaly tvůrcům a tvůrkyním s dotvářením jednotlivých složek díla. Dnes se díváme na díla, v nichž je role AI autonomní. Rozmanitost přístupů ukazuje výběr třinácti děl. Téma identity je prezentováno například proměnami jednoho fotografického portrétu ve filmu Já, já a zase já: a vytvořila jej neuronová síť ve spolupráci s chatboty. Stejně tak umělá inteligence kriticky zkoumá předsudky ve vlastní tvorbě – ve snímku Tvář teplouše. AI stojí i za filmem Buďme přáteli!, pro který stvořila obrazy, zvuky, texty, básně, střihovou skladbu a v některých případech i vyprávění. Klasik experimentálního filmu John Smith pak ve spolupráci s AI vytvořil velkoměstskou symfonii v algoritmickém překladu.