Znáte významné stavby architekta Karla Pragera?

Centrum architektury a městského plánování je součástí Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy a je základním zdrojem přehledných a dostupných informací o hlavním městě. Je tu pro každého, kdo má zájem o společné plánování a fungování Prahy.

Pragerovy kostky patří k výrazným brutalistickým budovám v Praze. Najdete je v zahradách Emauzského opatství. Ve třech budovách architekta Karla Pragera sídlí významné instituce zaměřené na plánování města Prahy.

Novodobá divadelní budova Nová scéna, která je unikátním příkladem specifického využití skla, patří pod správu Národního divadla a funguje jako moderní divadlo všech forem a žánrů.

V 19. století postrádala Praha opravdu reprezentativní i kapacitou vyhovující prostory pro potřeby symfonického orchestru a pro umístění obrazárny. Proto vznikl záměr postavit budovu, která by tyto dvě potřeby uspokojila a zároveň by ilustrovala ekonomický i kulturní rozvoj českého národa.

Kulturní dům z přelomu 70. a 80. let 20. století, postavený kompletně podle projektu Karla Pragera, je výjimečné a trochu opomíjené architektonické dílo.

Nová budova Národního muzea tvoří výrazný architektonický kontrast k Historické budově Národního muzea na Václavském náměstí, s níž byla trvale spojena podzemní chodbou do jednoho muzejního komplexu. Najdete zde expozice dějin 20. století a Dětské muzeum.

Dům U Černé Matky Boží je vrcholné dílo české kubistické architektury. Vystavěn byl v letech 1911–1912 podle návrhu českého architekta Josefa Gočára. Expozice Uměleckoprůmyslového musea v Praze zde představuje český kubismus jako styl ideově propojující volné i užité umění a architekturu.

Ústav makromolekulární chemie Akademie věd ČR v Praze na Břevnově je významný nejen výzkumem, který v něm probíhá. Budova navržená architektem Karlem Pragerem je od roku 2000 památkově chráněna.

Údajný „Palachův pomník“ vyvstává z chodníku před bývalým Federálním shromážděním, na dohled od místa, kde se student v roce 1969 upálil. Desítky let byl všem na očích, a přece o něm nikdo nevěděl.

Stavby ve stylu brutalismu jsou považovány za nejošklivější budovy moderní éry. Brutalismus se dá zjednodušeně charakterizovat jako “beton, beton a zase beton“, a to beton neopracovaný, hrubý a brutální. Moderní architektonický styl, který svůj vrchol zažíval v letech 1954–1970, vychází z poválečné tvorby francouzského architekta Le Corbusiera.