Dvaadvacetiletý
Leopold Hilsner měl v
Polné mizernou pověst: nikdy nepracoval, nechával se živit matkou, toulal se a žebral. Nesrovnalosti v jeho výpovědi nakonec vedly k zatčení a procesu. Ten se konal v září 1899 v
Kutné Hoře a Hilsner byl na základě nepřímých důkazů odsouzen k trestu smrti. Rozsudek byl poté zrušen, v novém procesu u soudu v
Písku v listopadu 1900 ale padl stejný verdikt. Do dění
Hilsneriády se zapojil se do něj i budoucí prezident
T. G. Masaryk, který pověry o rituální vraždě odmítal a proces označil za atentát na rozum a lidskost.
Nakonec Hilsnerovi v roce 1901 císař František Josef I. trest prominul a Nejvyšší soud jej změnil na doživotí. V pankrácké věznici v
Praze si pak Hilsner odseděl téměř 18 let, než ho v březnu 1918 omilostnil císař Karel I. Muž s podlomeným zdravím pak žil zejména ve Vídni, a to s finanční podporou místní židovské obce i prezidenta Masaryka. Zemřel v jednapadesáti letech a nikdy nebyl rehabilitován, jen po sto letech se za pochybení katolické církve přímo v Polné omluvil profesor
Tomáš Halík.
Dnes v
lese Březina u
Polné na
Vysočině, kde Anežku našli, stojí
pomníček s křížem. Hilsneriádu připomíná také
expozice v Rabínském domě, v roce 2016 byl případ zfilmován pod názvem
Zločin v Polné.