Žijeme v extrovertním světě a
introverti se často zdají být arogantní a zvláštní. Což nejsou. Introverti jsou nepochopená menšina, která prostě funguje jinak – a právě
Světový den introvertů je příležitostí jim lépe porozumět. Má zvýšit
povědomí o introvertních osobnostech, jejich potřebách a společenském přínosu. Dodejme, že
extroverti žádný takový svátek nemají. Nepotřebují ho. Jsou všude slyšet a vidět i bez svátku.
Introverti navíc čelí specifickým zdravotním rizikům, problémům souvisejícím s prací a často obtížným vztahům. Nečekejte proto, že o svém svátku někomu řeknou: lidé by jim pak volali, chtěli by si povídat a introverti by s nimi museli mluvit, což nechtějí. Dopřejte jim proto oslavit tento den
samotou, tichem a klidem v ústraní bez jiných lidí. Tak to mají rádi a tak jim to vyhovuje.
Ačkoliv se může zdá, že svět je plný extrovertů, podle
globálního vzorku Myers-Briggs Type Indicator (MBTI) je introvertní 56,8 procenta světové populace. Týká se to většiny slavných
vědců, filozofů, umělců a myslitelů, skvělých výsledků introverti dosahují jako obchodníci, elitní vyjednavači a manažeři. Podle odhadů jsou introvertní také tři čtvrtiny lidí s iQ vyšším než 160.
Jedním z prvních lidí, kteří definovali
introverzi jako pojem v psychologickém kontextu, byl
švýcarský psychiatr Carl Gustav Jung. Ve své knize
Psychologické typy z roku 1921 vyslovil teorii, že každý člověk spadá do jedné ze dvou kategorií – introvert nebo extrovert. Jak poznat, ke kterému typu člověk patří? Zatímco
extroverti mají tendenci do všeho skočit přímo po hlavě a učit se prostřednictvím praktických zkušeností metodou pokus – omyl,
introverti dávají přednost pozorování. Je pro ně typické analytické myšlení, dlouhodobé strategické plánování a pečlivé rozhodování. Bývají obezřetní, klidní, naslouchající a soustředění, mají zvýšený smysl pro empatii a emocionální uvědomění. A samozřejmě se víc stahují do sebe. Ale nemějme jim to za zlé: bez nich by byl svět mnohem nudnější a neuspořádanější.