Jan Neruda pocházel z prostých poměrů. Tatínek byl vojenský vysloužilec, maminka pracovala jako hospodyně v domácnosti francouzského paleontologa
Joachima Barranda. Neruda se narodil v Újezdských kasárnách, které stály na úbočí
Petřína. Místem jeho dětství ale byla dnešní
Nerudova ulice, která z
Malostranského náměstí od
kostela sv. Mikuláše strmě stoupá k
Pražskému hradu. V přízemí
domu U Dvou slunců měl tatínek trafiku a při vysedávání na střeše mezi dvěma štíty vznikly Nerudovy první verše. Po otcově smrti roku 1857 se společně s maminkou Neruda přestěhoval jen o kousek dál, do
domu U tří černých orlů. Teprve v roce 1883
Malou Stranu opustil a až do smrti žil na
Novém Městě.
Neruda nedokončil univerzitní studia a svou kariéru záhy spojil s časopisy a novinami. Patřil ke generaci autorů, kteří do literárního života vstoupili roku 1858
almanachem Máj a přihlásili se tak k odkazu
Karla Hynka Máchy. Většinu života pracoval jako kritik pro liberálně orientovaný deník
Národní listy, je rovněž považovaný za zakladatele publicistického žánru zvaného
fejeton; pro Národní listy jich napsal přes dva tisíce.
S Nerudovým životem jsou spojovaná četná milostná vzplanutí, celý život ale zůstal starým mládencem. Na sklonku života jej provázely četné zdravotní obtíže, už rok před svou smrtí vypadal jako stařeček – chodil o holi, ohluchl a oslepl. Zemřel v pouhých sedmapadesáti letech a je pochovaný na
Vyšehradském hřbitově.
Mezi jeho nejznámější díla patří vedle fejetonů a
Povídek malostranských básnické sbírky
Hřbitovní kvítí, Písně kosmické a
Balady a romance, kromě malostranské ulice a pamětní desky na
domě U Dvou slunců jej připomíná pomník v
Petřínských sadech.