Jaroslav Otruba se narodil 11. listopadu
1916 v
Olomouci, brzy se však s rodinou přestěhoval do
Prahy. Většinu života prožil v bouřlivé době české moderní historie: jako dítě zažil konec 1. světové války,
rozpad Rakousko-Uherska a vznik samostatného
Československa v roce
1918, od roku
1939 pak
nacistickou okupaci, následující komunistický režim po únorovém puči v roce 1948 a listopadový převrat 1989. Jednou ze zajímavostí jeho života je, že nikdy neměl svůj architektonický a malířský ateliér.
Po dokončení karlínské reálky se stal v roce
1936 posluchačem
pražské techniky, kde byl žákem Aloise Mikuškovice a Antonína Mendla, tedy dvou propagátorů moderních trendů v urbanismu i architektuře. Kromě toho studoval i
malířství u profesora Oldřicha Blažíčka. Studia nemohl během války dokončit, neboť
vysoké školy byly
nacisty uzavřeny. Státní zkoušku tedy složil až v roce
1945. Po uzavření vysokých škol za okupace nastoupil jako architekt do projekční kanceláře akad. arch. F. Stalmacha a J. Svobody v
Praze. Tam pracoval do roku 1945. V témže roce vykonal
státní zkoušku s vyznamenáním, jejíž absolutorium mu Ministerstvo školství přiznalo se zpětnou platností k roku 1940. Po válce, kdy přijal místo asistenta na
Fakultě architektury a pozemního stavitelství ČVUT v
Praze, se zúčastnil budování Ústavu architektury staveb zdravotnických, kde pracoval na obsáhlé teoretické studii operačních oddělení nemocnic a následně ji předložil jako disertaci. V roce 1953 byl na jejím základě jmenován
doktorem technických věd.
Vzhledem k politickým změnám na fakultě a nátlaku na pedagogy, kteří se
nepodrobili tehdejším politickým požadavkům, se Otruba rozhodl v roce 1960 sám odejít. Získal pak pozici vedoucího projektanta ve Státním ústavu dopravního projektování a v roce
1970 byl převeden do
nově vzniklého Metroprojektu jako hlavní architekt při přípravě a realizaci pražského metra,
trasy A a C. V roce 1976 byl přihlášen Otrubův
design na obložení staničních tunelů metra trasy A pomocí barevných hliníkových desek. Návrh byl schválen a autorské osvědčení bylo posléze vydáno 1. 12. 1982.
Metroform
Značka Metroform společně s dcerou Jaroslava Otruby, paní Vítězslavou, mají za cíl pečovat o jeho odkaz, připomínat šíři a kvalitu jeho díla a popularizovat jeho nejslavnější autorský počin. Má za cíl přicházet s novými aplikacemi a odvozeninami, které budou zaručovat vysokou kvalitu a dodržovat všechna autorská práva. Metroform tak přináší všem obdivovatelům díla Jaroslava Otruby možnost si je nově pořídit do svého interiéru.
Další realizace Jaroslava Otruby
Ze začátku své kariéry se Otruba věnoval převážně
dopravním stavebám: budově nádraží, hotelu a dvou obytných domů pro železniční zaměstnance v
Prostějově z roku 1947, následujícího roku vznikl projekt
nádražní budovy v Řečkovicích u Brna či v
Přibyslavi realizovaný na
dráze Havlíčkův Brod –
Brno v roce
1949.
Patrně nejznámějším architektovým dílem je
Vřídelní kolonáda v
Karlových Varech z roku
1961, která byla součástí širšího konceptu na architektonicko-urbanistické řešení
městského lázeňského centra. Z původních plánů byla realizována pouze kolonáda.
V
Praze je to
kancelářský komplex inženýrských a průmyslových staveb ve Vršovicích,
administrativní budova na Kubánském náměstí, budova
Generálního ředitelství dálnic na Vinohradské třídě a administrativně-provozní budova
Ministerstva dopravy v Praze na Žižkově v Olšanské ulici. Za vytvoření základní koncepce architektonického řešení stanic metra trasy C byla Otrubovi udělena
Cena hlavního města Prahy.