Karel Václav Klíč (1841
Hostinné – 1926
Vídeň) byl malíř, fotograf a grafický technik. V
Praze vystudoval malířskou akademii, v
Brně provozoval úspěšný fotografický ateliér Rafael. Když se roku 1869 usadil ve Vídni, úspěšně se živil jako kabaretní malíř: bravurně kreslil vážně i karikatury, pravou i levou rukou, zády k obecenstvu nakreslil celou první řadu, kreslil i vzhůru nohama. Namaloval například portrét
Jindřicha Fügnera, jednoho ze zakladatelů Sokola, vůdce italských nacionalistů
Giuseppe Garibaldiho,
Františka Palackého a dalších.
Karel Klíč se dobře vyznal v tiskařských technikách, dokonale ovládal
mědiryt i
lept a pokoušel se vymyslet, jak vylepšit tvorbu
dřevorytů pomocí fotografie. Namáhavé pokusy paradoxně vedly ke kýženému výsledku, ovšem jak už to u vynálezů bývá, k
objevu došlo díky
náhodě.
Když den před
Silvestrem Klíč prováděl pokusy s měděnou deskou, práce se mu nedařila, a tak ji odložil do zásuvky. V ní byl uložený
asfaltový prášek k naprašování desek pro tisk z výšky; ten se zvířil, usadil se na
měděnou desku a nešel oklepat. Pak ale Klíče něco napadlo: nahřál desku nad plamenem tak, aby se k ní asfaltový prášek přitavil, do této vrstvy vyleptal obrázek a nechal zhotovit
otisky. Byly dokonalé, a tak hned první obrázek věnoval své ženě jako
novoroční dárek.
Tak o silvestrovském dni roku 1878 vznikla
heliogravura, byť se metoda prozatím dala použít jen pro tisk na
ručním lisu. Proto ji Klíč později
zdokonalil: obrázek na tiskovou desku se už nepřenášel mechanickým naprašováním, ale pomocí pravidelné mřížky a pigmentového papíru. Když nakonec Klíč desku nahradil válcem, zrodil se
rotační stírací hlubotisk, dodnes nejdokonalejší reprodukční technika pro kresby, obrazy a fotografie.
Nová polygrafická technologie našla rychlé uplatnění v
průmyslovém tisku ilustrovaných časopisů, obalů a dalších uměleckých děl, které do té doby bylo možné tisknout jen v omezeném počtu kusů. Díky tomu lze
Klíčův vynález lze srovnat s vynálezem knihtisku Johannese Gutenberga.