Předobrazem rodičů Péti Bajzy z románu
Bylo nás pět nepochybně byli rodiče
Karla Poláčka: narodil se v rodině židovského obchodníka v
Rychnově nad Kněžnou. Z rychnovského gymnázia ho ale pro „vzdorovité chování“ a špatný prospěch vyhodili, a tak nakonec maturoval v
Praze a vzápětí začal studovat práva na
Karlově univerzitě. Střídal různá zaměstnání, jenže se blížila první světová válka. Karel narukoval, prošel ruskou i italskou frontou a po návratu začal pracovat jako úředník. Jeho spisovatelskou kariéru odstartovala
povídka Kolotoč a seznámení s
Josefem a Karlem Čapkovými. S nimi také přešel do redakce
Lidových novin a tam pracoval až do roku 1939, kdy kvůli svému původu musel redakci opustit.
Maloměstský Rychnov z přelomu 19. a 20. století ožil v řadě jeho literárních prací jako legrační panoptikum lidí všeho druhu a jejich žabomyších sousedských válek. Stal se předobrazem města z nedokončené pentalogie
Okresní město a poznáte ho i v románu
Bylo nás pět. Ten Poláček psal už v době druhé světové války při čekání na transport do koncentračního tábora. Ani román
Hostinec U kamenného stolu už v roce 1941 nesměl vyjít pod jeho jménem, Poláčkovi tehdy pomohl malíř
Vlastimil Rada.
V té době už byl rozvedený, dceři
Jiřině (1921–2001) pomohla Poláčkova přítelkyně, advokátka
Dora Vaňáková, utéct před nacisty do Anglie. Sám Poláček takové štěstí neměl: autor, který dokázal rozesmát tolik čtenářů, skončil svůj život v temnotě nacistických táborů. V červenci 1943 byl společně s Dorou deportován do
terezínského ghetta a v říjnu 1944 nastoupil do transportu do
koncentračního tábora Osvětim. Přesné datum ani místo jeho smrti neznáme.
V rodném městě jej připomíná
Památník Karla Poláčka v bývalé synagoze,
sousoší dětí Bylo nás pět a každoroční
divadelní festival Poláčkovo léto.