Péťa Bajza, Antonín Bejval, Éda Kemlink, Čeněk Jirsák a
Zilvar z chudobince: to jsou hrdinové knížky
Karla Poláčka Bylo nás pět, která se odehrává v
Rychnově nad Kněžnou. A zatímco dnes jsou Rychnováci na Poláčkovo dílo patřičně hrdí, dřív mu nemohli přijít na jméno. Poláček patřil k hvězdné generaci autorů
Lidových novin a uměl psát opravdu skvěle. Protože kromě lumpáren ze svého dětství v knížce věrně vykreslil i své sousedy, mnozí se v knížce poznali. Rychnovské ostatně nahněval už o pár let dřív svým humoristickým románem
Okresní město. Co říkali na půvabnou knížku
Bylo nás pět se ale Poláček nikdy nedozvěděl: psaní dnes již kultovní knihy pro něj bylo únikem z těžké životní reality, kdy coby Žid čekal na transport do koncentračního tábora. Román dopsal na jaře 1943, ale poprvé vyšel až rok po jeho smrti, v roce 1946.
Řadu míst, o nichž Poláček v knize píše, už nenajdete: zmizel Zilvarův chudobinec v ulici Na Drahách i Bejvalovo povoznictví, popsané hned v prvních větách románu:
„Do školy chodím každý den kolem jednopatrového domu, na kterém je štít s nápisem Martin Bejval. A pod tím jest tiskacím písmem napsáno: Povoznictví a obchod uhlím. Ten nápis je modře a červeně vymalovaný a po obou stranách jsou zkřížená kladívka, což se mi velice líbí."
Stále ale stojí
Poláčkova škola anebo
dům na nároží Starého náměstí a Palackého ulice, kde malý Karel žil s rodiči a jeho tatínek tu provozoval koloniál. Na
Poláčkově náměstí stojí
spisovatelova busta a
Poláčkova lavička, zdobená štosem vyrovnaných knížek. V někdejší
židovské čtvrti se dochovala
synagoga s památníkem Karla Poláčka, jeho jméno nese i
hudební a divadelní festival Poláčkovo léto. Další akce, například oblíbené
Putování se Zilvarem, zase veselou formou ukazuje dětem i dospělým krásy Rychnova.
Nejznámější vzpomínkou na román je
sousoší pěti kluků (Zilvara poznáte podle žraloka na botě, Čenda Jirsák má u nohou psa Pajdu) v
Panské ulici nad
Starým náměstím. Autorem je profesor hořické kamenicko-sochařské školy
Michal Moravec a slavnostní odhalení se uskutečnilo v roce 2003 za přítomnosti režiséra televizního zpracování stejnojmenné knihy
Karla Smyczka a také představitelů klukovských rolí. Mimochodem, Rychnov byste ale v televizním seriálu nepoznali: pro filmaře bylo město příliš moderní, a tak se exteriéry natáčely především v
Kouřimi. A přestože leckdo tvrdí, že seriál je lepší než knížka, rozhodně stojí za přečtení. Posuďte sami:
„…Bůh ví, jak by to dopadlo, možná že bysme byli všichni po smrti, kdyby se náhle neobjevil jakýsi rolník, který byl rozzlobený. Rolník ten měl bič a křičel: “Holoto jedna secsakramentská, já vám dám plašit mně dobytek!”
Toho se nepřítel zalekl, protože ten rolník byl podle všeho náramný sprosťák a byl by nepřítele zmaloval. Tak Ješiňáci se dali na zbabělý útěk a rolník pravil, že každému přerazí hnáty, jemu je to jedno. A Ješiňáci utíkali pořád pryč, a když byli daleko, tak rolníkovi nadávali, ale nebylo jim rozumět.
My tedy šli domů a Éda Kemlink ztratil plány. Čeněk Jirsák plival krev a pravil: “Já to věděl, tak to máme. Já jsem nechtěl, aby ženské šly s námi, s nimi není žádná hra.” Jinak, pravil, by Ješiňáky porazil jako nic, ani desíti by se nelekl. Ptal se mne, jestli jsem neviděl, jak se na něho čtyři sápali a on jednoho po druhém složil. Já jsem řekl, že jsem to neviděl, a on se příšerně šklebil.
Já jsem pravil: “Na mne se nemáš co šklebit,” on však odvětil: “Budu se šklebit, schválně se budu šklebit,” tak jsem pravil: “Když se šklebíš, tak jseš opice,” pročež jsem mu dal jednu přes kebuli. On mně dal také jednu přes kebuli a tak jsme se fackovali.“
A mimochodem,
Kudy z nudy pro vás má ještě jeden výletní tip: zajděte se podívat na okraj města, kde mají dětští hrdinové „své“ ulice:
Bajzovu, Bejvalovu, Kemlinkovu, Zilvarovu i Jirsákovu.
Fajstovy se dočkal i nepopulární pan Fajst,
„…úředník na odpočinku, který nemá co dělat, a proto se do všeho plete. Nejvíce si všímá školní mládeže, které vytýká různé nezdoby. Hlavně na mne má spadeno, a já mu přece nic nedělám. Najednou se odněkud vyřítí, popadne mne za límec a baterkou mně svítí do uší, jestli je mám čisté. Nejsou-li uši řádně vymyty, pak vzkřikne: Ha! a vede mne zpátky k nám do kvelbu. Jemu je to jedno, jsou-li v krámě lidi, nebo ne, a křičí: „Podívejte se, pane velkoobchodníku, jaké zahnojené uši má váš synátor, hanba, hanba.“ Tatínek na to vece: „To víte, pane Fajst, dětí se člověk neuhlídá.“ Načež mně vynadá a panu Fajstovi se poděkuje, ale já vidím, že mu to není vhod, jenomže my jsme obchodníci, a pročež musíme být zdvořilí na všechny strany, kdyby se pan Fajst urazil, tak by nám nedal utržit. Já však nemusím být tak uctivý, protože jsem ještě malý a nemám z toho rozum. Možná že panu Fajstovi plivnu na okno. Nebo mu strčím do kapsy něco nemravného, například chcíplou myš. O tom budeme s Bejvalem pilně uvažovat.“
Autorem knihy Bylo nás pět je Karel Poláček a děj se odehrává v Rychnově nad Kněžnou.
Hlavními hrdiny knihy Bylo nás pět jsou Péťa Bajza, Antonín Bejval, Éda Kemlink, Čeněk Jirsák a Zilvar z chudobince.
Karel Poláček, autor knihy, byl Žid a během druhé světové války čekal na transport do koncentračního tábora, kde následně zemřel.
Pro natáčení televizního zpracování knihy Bylo nás pět bylo vybráno město Kouřim, protože Rychnov nad Kněžnou byl pro filmaře příliš moderní.
V Rychnově nad Kněžnou najdeme památník Karla Poláčka, jeho bustu, lavičku zdobenou štosem vyrovnaných knížek, a sousoší pěti kluků z románu.
Mnoho míst z knihy Bylo nás pět, jako například Zilvarův chudobinec, už v současnosti nenajdeme, protože již neexistují.
Kniha Bylo nás pět vyšla poprvé rok po smrti Karla Poláčka, tedy v roce 1946.
Psaní knihy Bylo nás pět pro Karla Poláčka představovalo únik z těžké životní reality, kdy čekal na transport do koncentračního tábora.
Kniha Bylo nás pět obsahuje postavy inspirované skutečnými sousedy autora, což některé místní obyvatele pobouřilo a rozpoznali se v postavách.
Obyvatele Rychnova nahněval román Okresní město, který Karel Poláček napsal před Bylo nás pět.
Otázky i odpovědi jsou strojově generované a neprošly redakční úpravou.