Naleziště granátů jsou rozesetá po celém světě, ale
české granáty jsou podle odborníků nejkrásnější svým zbarvením, leskem a jasem. Symbolizují krev, oheň, vášeň a radost, podněcují aktivitu, kreativitu a vůli k životu. Název získaly podle granátových jablek, jejichž zrnka připomínají. V historii se těšily velkým výsadám: oblíbil si je císař
Rudolf II. i
Marie Terezie, která dokonce zakázala jejich vývoz ze země, a tím založila monopol na zpracování českých granátů výhradně tuzemskými klenotníky.
V dnešní době se výrobě šperků z českých granátů věnuje
družstvo umělecké výroby Granát Turnov se sídlem v
Turnově. Drobné drahokamy, jejichž velikost se pohybuje od 2 do 8 mm, se těží hlavně v
povrchovém dolu u Podsedic poblíž
hradu Házmburk.
Z jedné tuny zeminy se dá získat přibližně 10 až 20 gramů granátů. Granáty se těží rovněž v
Dolní Olešnici na
Trutnovsku, současně družstvo vykupuje granáty od lidí, kteří je podědili nebo je sami nasbírali, například ve zoraných polích v okolí
Třebenic,
Podsedic i
Třebívlic; tamní naleziště byla známá již v 16. století.
Protože české granáty jsou malé, šperky z nich snadno odlišíte od ostatních. Turnovští zlatníci skládají drobná zrnka do větších celků, někdy obklopují větší kámen vložený ve středu kompozice. Ten sice vypadá jako granát a chemickým složením patří do stejné skupiny minerálů, ale obvykle jde o
almandin.
Největší sbírku surových i umělecky zpracovaných českých granátů od středověku do poloviny 20. století má
Národní muzeum v Praze, v tamní
mineralogické sbírce je také
největší kolekce nebroušených granátů. Navštívit můžete
Galerii Granát Turnov,
Muzeum českého granátu a
Muzeum českých granátů v
Praze, a
Muzeum českého granátu v Třebenicích. Tam je k vidění proslulá kolekce šperků z českých granátů
Ulriky von Levetzow, vyrobená v první polovině 19. století. Po značených turistických cestách v okolí
Třebívlic v
Českém středohoří je vyznačena
Ulričina stezka krajem českého granátu.