Kresby
Kamila Lhotáka znáte z řady dětských knížek: ilustracemi doplnil mimo jiné knihy
Dědeček automobil od svého přítele
Adolfa Branalda,
Vynález zkázy Julese Verna či
Pohádky o mašinkách. Kde
Kamil Lhoták žil, jaký byl jeho život a odkud čerpal inspiraci? Pojďte se s portálem
Kudy z nudy projít v jeho stopách.
Rané dětství aneb z Žofína do Holešovic
Jeho rodiče se seznámili na plese na
Žofíně, ale
rytíř Kamil Lhoták ze Lhoty si švadlenu a příležitostnou herečku holešovického divadla Urania
Annu Kouglovou nikdy nevzal. Z medika Lhotáka se stal zakladatel české farmakologie, který se oženil s dívkou z lepší rodiny, syna Kamila a jeho matku ale celý život finančně podporoval. Setkával se s nimi jen tajně, ovšem při jedné z nemnoha návštěv během první světové války v jejich bytě v
Praze-Holešovicích nakazil malého Kamila infekcí dětské obrny. Budoucímu malíři tak otce připomínal celoživotní hendikep – kulhání.
Už v útlém dětství ale budoucího umělce okouzlilo to, co později tolikrát maloval.
„Když mně bylo asi pět let, byl jsem s mou tetou Julií Kouglovou na trávě a ona mi najednou říká: Kamílku, letí balón. A skutečně, nad námi se vznášel za úplného ticha vzduchoplavecký balón. Každý, kdo balón viděl, zůstal štajf! Hlavně protože balón byl velký a tichý. O každém vzletu se vypravovalo dětem i vnukům,“ vzpomínal Lhoták, jak si zamiloval první dopravní prostředek.
Stochov, Lány a první automobil
Válečné časy trávil s maminkou ve
Stochově. O něco později pak přišlo seznámení s prvním automobilem, k němuž údajně došlo v
Lánech.
„Vraceli jsme se z procházky, a u nádraží stál automobil,“ vzpomínal později Lhoták.
„Jak jsem ho spatřil, nutil jsem matku, abychom tam zamířili, honem, protože jsem se bál, aby nezmizel. Nezmizel a já ho v úžasu obcházel. Šofér se dal s matkou do řeči, dokonce otočil klikou, otevřel kapotu a ukázal nám, jak to běhá uvnitř. Bylo to velký. Pak někdo vyšel z nádraží a vyzval nás, abychom se posadili, a jeli jsme do Stochova. Bylo mně pět let, ale to odpoledne nezapomenu.“
Obecní dům
K nadšení pro svět umění přivedla Kamila milující a vzdělaná maminka. Když mu bylo jedenáct, společně navštívili
výstavu francouzského malířství v
Obecním domě v
Praze. Kamila tehdy uchvátil
„Celník“ Rousseau, Paul Gauguin a vůbec celá Francie, a patrně ovlivnily celé jeho další umělecké směřování.
Malíř zůstal Obecnímu domu věrný i později: podle vzpomínek syna Kamila Lhotáka mladšího otec rád navštěvoval tamní koncerty FOK. Vždy strávili příjemný večer v restauraci, objednali si dobré jídlo, povečeřeli a pak šli na koncert. V Obecním domě se také v roce 2018 uskutečnila vůbec
největší výstava Lhotákových obrazů pod prostým názvem
Kamil Lhoták: Retrospektiva.
Nusle a ohrada na břehu Botiče
Lhoták miloval dobrodružné knížky Julese Verna, sestavoval modely letadel z časopisů a podle nich vyráběl vlastní vynálezy. S maminkou se přestěhovali do
Nuslí a když v roce 1923 začal studovat na
Jiráskově gymnáziu v Resslově ulici na
Novém Městě, se spolužákem Tondou Skružným se pustil do výroby vlastnoručně psaného a kresleného časopisu Auto-moto zpravodaj. Ty časy mapuje
kniha Za ohradou snů, která vyšla v roce 2016. Malíř v ní vzpomíná na další důležitý moment svého života:
„Když jsem chodil do tercie, objevil jsem s kamarádem Tondou Skružným na nábřeží Botiče ohradu, za kterou se rozkládal ráj,“ vzpomíná.
„Všude staré automobily (staráky, jsme jim říkali) a... A umíte si představit, co to muselo být za stroje, když už v roce 1926 přišly do šrotu? Nedosti na tom; v ohradě ležely i vraky starých letadel.“
Kromě ohrad a dvorů na periferii, tak dobře známých z Lhotákových děl, se kluci věnovali i průzkumům
Vyšehradu a podnikali dobrodružné výpravy do hlubin tehdy ještě volně přístupných
kasemat.
Lhoták právníkem a malířem
Když Lhotákův otec v roce 1926 zemřel na rakovinu žaludku, odkázal Kamilově matce půl milionu korun. Díky rentě mohl Kamil Lhoták pohodlně studovat práva na
Univerzitě Karlově, ale mezitím jako samouk maloval, kreslil a prozkoumával nové umělecké směry. S maminkou si také koupili auto; první vůz značky
Morris Minor záhy vyměnili za tehdejší vůz snů, půvabnou
aerovku, s níž Německem a Brennerským průsmykem vyrazili do Bolzana, Milána, Janova, Pisy, Florencie, Ferrary a Benátek.
Malíř a jeho múzy
Díky vlastnímu postižení byl
Lhoták vnímavý k utrpení jiných. Na jeho portrétech se objevují lidé se zdravotním postižením, beznohé či jednoruké dívky a ženy. Roku 1938 se oženil s
Herthou Guthovou, dívkou s židovským původem a podobně jako on postiženou dětskou obrnou. Sňatkem Herthu zachránil, ale její rodiče a další příbuzní zahynuli v pekle nacistických koncentráků. Válka, stres a strach o život
syna Kamila mladšího (*1941), který podle tehdejších zákonů s židovskou matkou byl čistým Židem, vyústily v Herthino psychické onemocnění a posléze hospitalizaci. Rozvedli se v roce 1953, kdy už žila trvale v
psychiatrické léčebně v
Praze-Bohnicích.
Štěstí v osobním životě se na malíře usmálo až v 60. letech, kdy po mnoha desítkách let potkal
Annu Endrštovou, jednorukou dívku, kterou si jako kluk namaloval do školního sešitu. Anna se stala jeho přítelkyní a oporou; zemřela rok před Kamilem Lhotákem.
Bubeneč, Stromovka a malířova tvůrčí léta
Pamětní deska na fasádě
domu v Terronské ulici 54 kousek od
Stromovky v
Praze-Bubenči připomíná, že právě tady uznávaný malíř a ilustrátor Kamil Lhoták s manželkou a synem (a posléze se synem a svou matkou) bydlel v letech 1939 až 1961. V té době také uspořádal svou
první výstavu a v roce 1942 se stal členem slavné
umělecké Skupiny 42, kam patřili i
Jiří Kolář, Jindřich Chalupecký, Josef Kainar, Ivan Blatný nebo
Jan Kotík. Další impuls jeho práci přineslo seznámení se spisovatelem
Adolfem Branaldem, který Lhotákovi svěřil ilustrování knížky
Dědeček automobil; později byla zfilmována rovněž za Lhotákovy spolupráce.
Šedesátá léta přinesla uvolnění a možnost znovu cestovat za hranice; Lhoták se tak například mohl znovu podívat do milované Francie. Spolupracoval také se
studiem Jiřího Trnky a pro
filmová studia Barrandov navrhoval kostýmy.
Během svého života Lhoták namaloval více než dva tisíce obrazů; vedl si precizní
„Seznam obrazů Kamila Lhotáka“, kde ke každému dílu zapisoval poznámky o jejich osudu, tedy majitele, výstavy, kritiky i osobní postřehy. Poslední zápis z roku 1984 nese číslo 2053.
Kromě obrazů je autorem nepřeberného množství kreseb a grafik, které ale tak pečlivě nedokumentoval. Vedle deníku, který si vedl až do 60. let a sloužil mu i jako skicář, je největším svědectvím o jeho životě
kniha Můj přítel Kamil od
Adolfa Branalda.
Motocykl, kolo a České středohoří
Malíř Kamil Lhoták měl podle svého syna obrovskou vášeň, a to motocykly.
„Motocykl pro mého otce nebyl dopravní prostředek ani pouhý technický výtvor, který by obdivoval, ale byl pro něj bytostí, se kterou žil. Své motocykly personifikoval,“ vzpomíná
Kamil Lhoták mladší. Na motorce i na bicyklu malíř najezdil stovky kilometrů především krajinou
Českého středohoří. Tam také skončil: po Lhotákově smrti v roce 1990 podle jeho vlastního přání syn rozprášil jeho popel do čtyř světových stran z
kopce Číčov.