Když
Jiří Trnka studoval na
plzeňském gymnáziu, jeho profesor kreslení
Josef Skupa (1892–1957) ho přizval ke spolupráci s
loutkovým divadlem Feriálních osad. Již v sedmnácti letech se Trnka úspěšně účastnil různých mezinárodních loutkových výstav, Skupa jej také přivedl ke studiu na
Uměleckoprůmyslové škole v Praze (1929–1935). Jejich spolupráce trvala řadu let, pro Skupovo divadlo Trnka vytvořil řadu loutek. Kreslil pro řadu novin a časopisů, díky originálnímu stylu se záhy proslavil zejména jako ilustrátor dětských knížek.
Společně s
Hermínou Týrlovou a
Karlem Zemanem patří Jiří Trnka k zakladatelům českého animovaného filmu. Mistrovství Jiřího Trnky má nemalou zásluhu na zařazení
českého loutkářství na Seznam nehmotného dědictví UNESCO.
Jak vzpomíná jeho první žena
Helena Chvojková, veškerou práci, byť byla drobná nebo pro umělce jeho formátu jaksi nedůstojná, dělal svědomitě a pečlivě. Sotva dokončil jednu zakázku, už se pustil do další, často jich dělal několik najednou a nikoho neodmítal.
Událostí na knižním trhu se v roce 1939 staly jeho ilustrace pohádkové knížky
Josefa Menzela Míša Kulička a o rok později nové vydání
Karafiátových Broučků. Trnka se záhy stal dvorním ilustrátorem
Františka Hrubína a ilustroval celou řadu jeho knížek pro děti, například
Říkejte si se mnou, Pohádku o Květušce a její zahrádce či
Špalíček veršů a pohádek. Trnkovy ilustrace rovněž doprovázely verše nejlepších soudobých českých básníků, ovšem vždy se stylem přizpůsobil jejich textům: jinak přistupoval k textům
Františka Hrubína, jinak ilustroval básně
Vítězslava Nezvala,
Vladimíra Holana či
Jaroslava Seiferta. Podobně jako oni si všímal maličkostí, které nikdo jiný před ním takto nezachytil. V jednom z rozhovorů vysvětloval:
„Naučil jsem se dívat dolů na malé nevzhledné travičky, které by nikoho nenapadlo nakreslit, na kamínky v potoce, na brouky a žížaly. Dodnes stejně jako tenkrát cítím přesně totéž, když vidím první petrklíč. Tu ostrou jarní radost, kterou známe všichni.“
Trnkovo pojetí kouzelného dětského světa bylo oceněno i v zahraničí, a to v 60. letech na
Světové výstavě EXPO v Bruselu, odkud si ceny odvezly dvě knihy s Trnkovými ilustracemi. Jednalo se o
Pohádky z Tisíce a jedné noci Františka Hrubína a
Pohádky od
Hanse Christiana Andersena. Právě kniha Andersenových pohádek s ilustracemi Jiřího Trnky byla později vyhlášena
nejkrásnější dětskou knihou 20. století.
Originálním autorským dílem je
kniha Zahrada (1962), kterou napsal i nakreslil a dočkala se rovněž filmového zpracování.
Trnka také spolupracoval s
Národním divadlem v Praze jako výtvarník scén a kostýmů. V roce 1945 byl jedním ze spoluzakladatelů
studia kresleného filmu Bratři v triku, kde vznikla spousta úspěšných animovaných filmů, například protiválečný
Pérák a SS nebo pohádka
Zasadil dědek řepu; Trnka byl téměř u všech svých filmů režisérem, scénáristou a výtvarníkem. Protože ale chtěl pracovat především s loutkami, založil roku 1947
studio loutkového filmu. Tam vznikla řada úspěšných snímků, které získaly řadu cen na mezinárodních filmových festivalech a proslavily československý animovaný film po celém světě.
Hned jedno z prvních děl,
Zvířátka a Petrovští, otevřelo českému loutkovému filmu dveře do světa: v
roce 1946 kreslená pohádka získala hlavní cenu za krátký film na festivalu v Cannes a posbírala řadu dalších ocenění, jako byla
cena H. Ch. Andersena nebo
Melliésova cena za nejlepší animovaný film.
Filmy Jiřího Trnky získaly ocenění na
festivalech v Benátkách, Paříži či na
Mezinárodním filmovém festivalu v
Karlových Varech. V roce 1955 byl oceněn titulem Zasloužilý umělec a v roce 1963 Národní umělec. K získaným cenám se však Trnka stavěl spíše lhostejně, neboť se prý nerad vracel k již dokončené práci.
Trnka byl velmi pracovitý a jako jeden z mála ilustrátorů dokázal kreslit pravou i levou rukou, ba dokonce oběma současně. Byl dvakrát ženatý; jeho první ženou byla
Helena Chvojková, autorka
knížky Zuzanka objevuje svět, kterou Trnka ilustroval. Zajímavá byla i jeho bydliště: v letech 1938–1958 žil v
Košířích v
usedlosti Turbová, poté se přestěhoval do
Humlova domu na
Kampu, kousek od
domu svého přítele Jana Wericha, kde bydlel až do své smrti.
Jeden ze zakladatelů našeho loutkářství a loutkového filmu, přezdívaný
Walt Disney Východu, zemřel v pouhých padesáti sedmi letech. Jeho hrob najdete na
Ústředním hřbitově v Plzni. Originální
pomník v Borském parku připomíná
poslední Trnkův film Ruka, tvrdou alegorii totalitní moci.
Desetkrát o Jiřím Trnkovi
- Trnkovy nejznámější loutkové filmy jsou Špalíček (1947), Císařův slavík (1948), Bajaja (1950), Staré pověsti české (1952), Osudy dobrého vojáka Švejka (1954) a Sen noci svatojánské (1959)
- Ve filmu Osudy dobrého vojáka Švejka nadaboval Švejka Trnkův přítel Jan Werich, Trnka na oplátku ilustroval Werichovu knihu pohádek Fimfárum.
- Trnka vytvořil kostýmy pro filmy Jan Hus (1954), Jan Žižka (1955) a Proti všem (1956).
- Trnkovým dílem je rovněž loutkový western Árie prérie, který inspiroval Lipského filmovou parodii Limonádový Joe aneb Koňská opera. Předlohou pro tváře loutek kočího a bandity byli sami tvůrci Jiří Trnka a Jiří Brdečka.
- Pohádku Dva mrazíci (1954) namluvili Vlasta Burian a Jan Werich.
- V 60. letech Trnka připravoval animovanou verzi Tolkienova Hobita, zůstalo ale jen u nápadu.
- Trnkovy loutky včetně známé svatby u Broučků jsou vystaveny například v Muzeu loutek přímo na hlavním plzeňském náměstí. Další loutky si prohlédnete v Muzeu loutkářských kultur v Chrudimi.
- Jeho jméno má i Galerie Jiřího Trnky, výstavní síň občanského sdružení Unie výtvarných umělců Plzeňska.
- Po Trnkovi byla pojmenována planetka číslo 38461.
- Trnka byl milovník šampaňského. Když jednou kvůli opravám nábřeží snížili hladinu Čertovky, která protékala přímo pod okny jeho domu, z vody se prý vynořila impozantní hora prázdných lahví.