Narodil se
20. července 1656 v rodině sochaře a malíře Johanna Baptisty Fischera. U něj se vyučil řemeslu a pak odešel do Itálie; studoval architekturu, školil se v renomovaném dekoratérském ateliéru, pracoval v dílnách
Gian Lorenza Berninho a dva roky působil v
Neapoli. Do
Vídně se
Johann Bernhard Fischer vrátil v roce 1688 a samostatnou kariéru tak začínal až po třicítce – ovšem jako umělec, zkušený v mnoha oborech.
Sál a kaple na zámku ve Vranově
Kvůli rozsahu zájmů a dovedností není fér hovořit o Fischerovi jen jako o architektovi. Zprvu pracoval na menších zakázkách –
sochách, portálech, oltářích, náhrobcích, morových sloupech, kašnách a triumfálních obloucích. Jeho rukopis nese řada vídeňských staveb včetně
Hofburgu, venkovské císařské rezidence
Schönbrunnu a
kostela sv. Karla Boromejského známého jako Karlskirche, ovšem své první mistrovské dílo vytvořil u nás:
oválný sál předků a zámeckou kapli Nejsvětější Trojice s podzemní hrobkou na zámku ve Vranově nad Dyjí pro císařského tajného radu a říšského hraběte Michala Jana II. z Althannu. Sál předků navštívíte při
hlavní prohlídce zámeckých interiérů, kapli je věnován
samostatný prohlídkový okruh.
Fischerův barokní styl
V letech 1698 až 1700, kdy se do masivu vranovské skály hloubila althannská hrobka, už měl
Johann Bernhard Fischer za sebou
působení pro arcibiskupa v Salzburku a
jmenování císařským dvorním architektem a stavitelem. Svými stavbami ovlivnil celou Evropu a dal styl rakouskému baroku; Fischerovy stavby mají elegantní půdorysy s centrální dispozicí, vzdušné interiéry, uhlazené a čisté klasicistní linie a symetricky komponované fasády. U nás mezi jeho další práce patří
čestný dvůr, konírny a jízdárna na zámku v Lednici, které dnes slouží jako
Multifunkční centrum a impozantní
kašna Parnas na
Zelném trhu v
Brně.
Rakouské baroko v Praze
V
Praze se s uměním
Johanna Bernharda Fischera setkáte na třech místech. Tím prvním a nejznámějším je překrásný barokní
Clam-Gallasův palác v
Husově ulici na
Starém Městě, který si nechal postavit Jan Václav Gallas a na jehož výzdobě se podílela řada pražských umělců včetně
sochaře Matyáše Bernarda Brauna. Palác byl od samého počátku významným střediskem vědeckého a kulturního života v Praze.
Fischer rovněž projektoval
náhrobek nejvyššího kancléře Království českého, hraběte Jana Václava Vratislava z Mitrovic, umístěný v
levé lodi kostela sv. Jakuba na
Starém Městě. Dílo zdobené plastikami
Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa a považované za
nejkrásnější barokní náhrobek v Praze i celých Čechách provází děsivý příběh. Hrabě byl údajně pohřben zaživa a teprve v hrobce se probudil z klinické smrti. Když byla časem hrobka otevřena, víko rakve leželo odhozené na zemi a nebožtík seděl v rohu krypty.
Nejutajenějším pražským Fischerovým dílem je úchvatná
diamantová monstrance Pražské slunce, kterou podle jeho návrhu na sklonku 17. století vyrobili vídeňští zlatníci. Lesk 6 222 diamantů je oslnivý, neméně pozoruhodná je však i umělecká koncepce výjimečného zlatnického díla. Na vlastní oči ji můžete vidět v
klenotnici s loretánským pokladem v
areálu Lorety na
Hradčanech.