Johann Bernhard Fischer z Erlachu se narodil v Grazu / Štýrském Hradci. První zkušenosti získal v dílně svého otce, malíře a sochaře. V šestnácti letech se přestěhoval do Říma, kde v dílnách svého rakouského kolegy
Johanna Paula Schora a
Giovanniho Lorenza Berniniho studoval antické i moderní sochařství a architekturu. Dva roky působil v Neapoli, v roce 1687 se pak vrátil do Vídně. Záhy se zařadil mezi módní a vyhledávané architekty a získal rovněž klíčovou funkci dvorního architekta, který působil ve službách tří habsburských císařů.
Velký ohlas měly například dva vítězné oblouky, dočasně postavené ve Vídni na oslavu korunovace
Josefa I. Později osobně císaře vyučoval ve stavitelském umění, a to tak úspěšně, že jej panovník roku 1696 povýšil do šlechtického stavu s přídomkem z Erlachu.
V Čechách projektoval a postavil
Clam-Gallasův palác v Husově ulici v
Praze na
Starém Městě a nakreslil návrh na
monstranci Zlaté slunce pro pokladnici
Lorety na Hradčanech. Na
jižní Moravě projektoval
budovu jízdárny na
zámku Lednice a pro
šlechtický rod Althannů navrhl
Sál předků a přestavbu
zámku ve Vranově nad Dyjí. Dále navrhl
kašnu Parnas na Zelném trhu v
Brně. Byl dvakrát ženatý, s první manželkou
Žofií Konstancií Morgnerovou měl čtyři děti, syn
Josef Emanuel Fischer z Erlachu se také stal významným architektem.