Červený kostel v Olomouci

Na začátku 20. století začali němečtí evangelíci v Olomouci se stavbou vlastního kostela. Byl zbudován v prostoru zbořených hradeb jako jedna z dominant nové okružní třídy, po jejímž obvodu začaly vyrůstat monumentální stavby státní, městské i soukromé. V místě jejího lomení se počítalo se zvlášť důležitým objektem a tím se stal novogotický evangelický kostel.

Projekt vypracoval roce 1898 stavitel Franz Böhm, upravil a zjednodušil jej architekt Max Löw z Brunšviku, který vytvořil typickou novogotickou stavbu v charakteru německé cihlové gotiky, zachoval původní půdorysnou křížovou dispozici, krátká loď je opatřena hranolovou věží s hodinami a jehlancovou střechou s makovicí a křížem.

Základní kámen byl položen 16. 5. 1901 a stavba byla dokončena v roce 1902. Kostel původně sloužil pouze německým evangelíkům, čeští evangelíci jej převzali v květnu 1945 a již v červenci v něm sloužili bohoslužby. Kostel luterského směru, tedy s klasickým oltářem a obrazy svědků víry, byl upraven podle kalvínské tradice, oltář a vitráže se zobrazením hlavních postav reformace uloženy na půdě fary. Komunistický režim však českým evangelíkům nepřál a bylo rozhodnuto kostel církvi odebrat.

Osud kostela se spojil se sousední Univerzitní knihovnou (dnes Vědecká knihovna v Olomouci), která v roce 1947 znovu získala právo povinného výtisku a současně byl průběžně zpracováván značný objem knih pocházejících z konfiskací německého majetku a později ze zrušených klášterních knihoven.

Fond se začal rozrůstat, v roce 1938 spravovala tehdejší Studijní knihovna okolo 161 tisíc svazků, v roce 1945 jich bylo 180 tisíc, o deset let později, už zase jako „Universitní“, evidovala knihovna přes 498 tisíc položek.

V polovině 50. let byly skladové prostory na Bezručově ulici zcela přeplněny, v dalších sedmi odlehčovacích skladech po celé Olomouci a v okolí bylo uloženo dalších 50 000 zpracovaných svazků a 250 000 nezpracovaných. Ředitel knihovny Miroslav Nádvorník se snažil zřizovatele, ministerstvo školství, přivést k úvaze výstavby nové budovy, tyto plány se však naplnit nepodařilo a knihovnu čekalo mnohaleté provizorium v podobě blízkého kostela.

Oficiální žádost o dočasné uvolnění kostela pro uložení vzácných tisků zaslala Univerzitní knihovna sboru v září roku 1959, vlastnická práva byla převedena s účinností od 1. 2. 1961. Budova byla vyklizena pro stavbu regálů, kostel byl odsvěcen, z původního vybavení zůstala pouze kazatelna. Varhany byly převezeny do husitského kostela v Chudobíně, zdobené lavice byly zřejmě rozřezány a spáleny.

Knihovna o kostel příliš neměla zájem, objekt sice sloužil jako relativně dobře dostupný příruční sklad v blízkosti hlavní budovy, současně byl ale pro tento účel vzhledem k absenci vytápění i větrání zcela nevhodný. V zimě v objektu mrzlo, v létě zase na podlaze kondenzovala voda, a tak se zde opakovaně objevovaly problémy s vysokou vlhkostí a plísňovým napadením fondů.

V roce 1988 byl obnoven plášť věže kostela, další opravy proběhly v letech 1991 a1992, v letech 2005 a 2006 pak byla restaurována vitrážová okna. Žádná z těchto úprav však z kostela místo vhodné pro uchovávání knihovních fondů neudělala, přestěhování knih do lepších prostor proto bylo jednou z priorit knihovny. Díky vybudování nového depozitáře v Olomouci-Hejčíně se tohoto cíle v první polovině roku 2019 konečně povedlo dosáhnout.

Vystěhování knih z Červeného kostela otevřelo prostor k úvahám o jeho budoucím využití. To vychází z potřeby Vědecké knihovny mít k dispozici sál pro akce typu autorských čtení, seminářů, přednášek nebo koncertů. V roce 2017 byla zpracována studie na přestavbu kostela, kterou připravil Atelier-r architekta Miroslava Pospíšila. 

Rekonstrukce začala na podzim 2020 a trvala zhruba dva a půl roku, stála 170 milionů korun. Kostel se veřejnosti poprvé otevřel 17. května 2023.

Nově zrekonstruovaný objekt nabídne prostor pro autorská čtení, konference, semináře, diskuse, přednášky, vzdělávací akce, výstavy a další kulturní a společenské akce.