Dům Karla Klostermanna na Srní

Patříte mezi čtenáře Klostermannových románů a povídek z prostředí staré Šumavy? Pak musíte srnskou expozici určitě navštívit! Dům nabízí kromě příjemného návštěvnického zázemí kavárny klostermannovskou expozici ve dvou patrech. Součástí moderní expozice jsou různé artefakty, které pomohou pochopit a procítit vztahy mezi různými tvářemi Šumavy – například desítky šuplíků, jakýchsi historických konzerv času. Díky nim se literární příběh Šumavy propojuje a konfrontuje s tím historickým a každému tak umožňuje poznat toto magické místo svým tempem a jedinečným způsobem.

Dům Karla Klostermanna otevírá svět Klostermannových šumavských románů formou textů ke čtení i poslechu. Nejedná se o klasickou muzeální expozici, ale o unikátní klostermannovskou badatelnu, do níž můžete opakovaně vstupovat, studovat a hledat zde vše, co vás zajímá – od historie (místní i globální), přes literaturu, kultury šumavských Němců, nebo otázky ohledně životního prostředí (tehdy i nyní), šumavských lesů či Klostermannovu filozofii na soužití člověka s přírodou.

Podivuhodný svět Karla Klostermanna tvoří prostorové koláže a instalace z Váchalových tisků (jejichž reprodukce velkoryse poskytlo Muzeum Šumavy), starých knih, fotografií a řady dalších věcí, které skládají vnitřně soudržný obraz mysli Karla Klostermanna. Více než 3 hodiny audionahrávek zpracovali profesionální čeští a němečtí rozhlasoví herci a režiséři (režie českého audia se ujal Jakub Doubrava, který Klostermannova díla upravuje i pro Český rozhlas).
 

Klostermannovo Srní

Ve vztahu ke Karlu Klostermannovi je na Srní muzeum věnované jeho dílu zcela právem. Žila tu velká část jeho rodiny, odtud vyrážel na své výpravy po Šumavě a velká část jeho šumavských románů se zde i odehrává. Pro návštěvníky Šumavy, ale i pro místní má být centrem, kde se na Šumavu mohou podívat “očima Karla Klostermanna”, kde mohou pochopit, jak se formovala historie Šumavy, v jakém stádiu ji Klostermann poznal, co viděl, co prožíval, a jak a proč o tom psal.
 

Karel Klostermann a konec staré Šumavy

Karel Klostermann se narodil do doby tzv. "třetí vlny kolonizace Šumavy”, motivované zejména těžbou dřeva. Rostoucí velká města tehdy polykala rychle dřevo na stavbu a topení, zrychlující průmyslové revoluci v Evropě se nedostávalo energie. Šumava se svými rozsáhlými a často ještě nedotčenými lesy se – zejména poté, co Schwarzenbergové našli způsob, jak dřevo do velkých měst dopravit – jevila jako ideální zdroj. Karel Klostermann, pocházející po otci i po matce z rodin usazených na Šumavě o zhruba 100 – 150 let dříve byl svědkem překotné proměny Šumavy: mohutného kácení lesů, vzniku nových vesnic a osad, konce pastevecké kultury a vlastně i zanikání starého způsobu života.

Za jeho života, v roce 1870, udeřila na Šumavu velká vichřice, následovaná rozsáhlou kůrovcovou kalamitou. Protože ale přišla po desítkách let intenzivního vytěžování lesů, její dopad na poškozené původní porosty byl obrovský, a proměnu horní Šumavy výrazně urychlila: obrovské plochy lesů oslabených dlouhotrvající intenzivní těžbou padly, potřeba rychlého zpracování kůrovcového dříví přinesla obyvatelům Šumavy a těch, co sem přišli za prací, rychlé zisky. Společenství horní Šumavy skokově zbohatlo a znovu zchudlo. A tak ona kalamita urychlila umírání lesů a zpečetila společenskou proměnu. Karel Klostermann ukazuje ve svých šumavských románech jak ekologickou katastrofu, tak i její sociální důsledky. Jeho šumavské romány volají po opětovném spojení s přírodou, s divočinou, po návratu k archaickým kořenům kultury, od nichž se lidé v 19. století postupně odřezávali.
 

Klostermannovská Šumava v národním parku

Těsně po pádu Železné opony, ještě v roce 1989, byl na relativně velké části území Šumavy zřízen Národní park Šumava. Jeho území v sobě obsahuje i většinu klostermannovské Šumavy. Národní park definitivně stvrdil návrat velké části území kolonizovaného v 19. století do lůna divočiny (jak po tom volal Klostermann). I přesto rozsáhlá plocha lesů nepřestala provokovat mnohé k boji o její využití: pro těžbu dříví, vybudování lyžařských areálů, hotelů, apartmánových domů a nových chalup. Absence tradiční kultury, která by Šumavu chránila, vedla k řadě útoků na ni, a tak se Národní park zejména v prvních deseti letech stal předmětem silné politizace a konfliktů. Možná že nám zkušenost třiceti let fungování Národního parku Šumava říká, že přeci jen kultura uvědomující si svou závislost na přírodě a krajině, je pro ochranu krajiny podstatná.

Nemůže tedy právě dílo Karla Klostermanna – spisovatele, který se s vědomím ekologické a sociální katastrofy snaží zachytit kulturní hodnoty a zvyky kultury svého otce – posloužit jako kulturní kodex lidem, kteří tu žijí, a kteří sem přijíždějí: zprostředkovat způsob, jak se přírodě přiblížit, žít s ní v souladu a neubližovat jí?