Hřbitovní kostel svaté Máří Magdaleny Velhartice

Hřbitovní kostel sv. Maří Magdalény ve Velharticích je místem, které je protnuto záhadou a tajemným obrazem smutné tváře. Záhadný kostel se nachází se na malém vršku, který poskytuje výhled na obec i známý hrad.
 

Uhořelí osadníci i hrob sudetských Němců

Kolují i zvěsti, že na místě kamenného kostela kdysi stával dřevěný kostel, do nějž se jednoho dne ukryli osadníci s ženami a dětmi před lupiči. Ti kostel vypálili a nešťastníci tak uhořeli zaživa. Na hřbitově se má také nacházet neoznačený hromadný hrob, kam byly naházeni zavraždění sudetští Němci během jejich divokého odsunu po druhé světové války.

S Velharticemi se však pojí ještě další tragické události. Zdejší hrad, údajně propojený se hřbitovním kostelem podzemní chodbou, vlastnil v 17. století španělský dobrodruh Martin de Hoeff-Huert, který prý zdejší obyvatele obracel na katolickou víru poměrně drastickými způsoby a v hradní hladomorně umučil desítky lidí.

Svatební košile podle Ing. Kozáka

Před dávnými a dávnými časy, v dobách, které už nepamatuje zřejmě žádný ze stávajících náhrobků, se zde prý odehrálo cosi děsivého. Cosi tak odporného, že zatím nikdo nebyl schopen hřbitov od následků tohoto činu očistit. Cosi, co prý později inspirovalo Karla Jaromíra Erbena k napsání balady Svatební košile, poprvé zveřejněné v roce 1843.

V knize Tajemná místa Pošumaví pana Pavel Kozák líčí příběh svatební košile takto: milenec dotyčné dívky odešel kamsi do boje, kde byl zabit, ale pohřben byl zde. O dívku pak velmi usiloval jiný muž, ona ale stále myslela na zemřelého a nikoho dalšího nechtěla. Ten druhý ji nakonec začal nenávidět a vymyslel šílenou pomstu. Pomocí obřadu černé magie mrtvého oživil, aby svou milou unesl, což muselo skončit i její smrtí. To by se také stalo, kdyby v poslední chvíli nezasáhla jedna z vysokých duchovních bytostí a neoddělila mrtvého a živou od sebe. Místo kde byli, když "zakokrhal kohout", lze dodnes nalézt v určitém úseku dnešní hřbitovní zdi.
 

Tajemný kříž

Zajímavým místem je i kříž v předsíňce kostela. V jeho horním rameni se nachází silový bod. O něm se v knize píše, že polarita jeho energie prošla kdysi během krátké doby změnami, vyvolanými událostmi v blízkosti místa. Ty bylo možno zjistit virgulí v následující obecné časové posloupnosti. Někdy za dob velké Moravy začalo být toto místo užíváno jako pohřebiště. Nedlouho na to bylo znesvěceno černou magií a došlo tu k ohrožení života jakési ženy, která však byla zachráněna vyšší mocí. Negace tu nicméně zůstala a bylo proto brzy několikrát po sobě odstraňována vysokou duchovní bytostí, zřejmě při zjevení. K očištění místa však dodnes nedošlo.
 

Skvrny na štítu kostela

Další zvláštností jsou tmavé skvrny na zděném štítu kostela, které při pozornějším pohledu nápadně připomínají dívčí tvář. Skvrny prý na chvíli zmizí, když štít dostane novu omítku či nátěr, ale pak se znovu objeví. Někteří místní věří, že tvář patří dívce unesené sem oživlým umrlcem. Jiní si myslí, že jde o obličej hradní paní, či jiné ženy, která poblíž kostela kdysi tragicky zahynula. Možná se ale jedná jen o tmavé skvrny špíny, kterou vylučuje vlhká zeď a které jen pouhou náhodou připomínají lidskou tvář.