Největší: Olšanské hřbitovy
Právě do takové výšky totiž šplhá odhad, kolik lidí bylo na
Olšanských hřbitovech v
Praze pohřbeno od jejich založení. Historie sahá až do konce 17. století, přesněji řečeno do roku 1680, kdy město postihla morová rána. Z té doby zbylo už jen pár rozpadajících se náhrobků kolem
kostela svatého Rocha. V roce 1786 tady byl založen takzvaný druhý hřbitov a o rok později se Olšanské hřbitovy staly důležitým pohřebištěm pro pravý břeh Vltavy. Nyní byste tu napočítali 112 tisíc evidovaných hrobů včetně těch, kde sní věčný sen významné osobnosti – třeba
Karel Havlíček Borovský, politik
Julius Grégr či zakladatel Sokola
Miroslav Tyrš, z novějších časů pak zpěváci
Miki Volek a
Jiří Schelinger, herci
Vladimír Dlouhý, Jan Werich, Vladimír Menšík a
Rudolf Hrušínský či hokejový trenér
Ivan Hlinka. Plán s vyznačenými hroby slavných najdete u vchodů, hřbitovy vás provede
naučná stezka a několikrát měsíčně se pořádají
komentované procházky.
Kam na speciální dušičkové vycházky a akce v Česku?
Nejpodivnější náhrobek: Svatá holčička
Donedávna zanedbaný, nyní vzorně upravený tak, že se člověku občas zasteskne po jeho melancholické starší podobě, takový je
Malostranský hřbitov na rozhraní pražských čtvrtí
Smíchova a Košíř. Podobně jako Olšanské hřbitovy vznikl v době morových epidemií na přelomu 17. a 18. století, a protože spadal pod správu dnes již neexistujícího kostela na
Malostranském náměstí, začalo se i hřbitovu říkat Malostranský. Poslední pohřby sem zamířily v roce 1884 a je tu pochována řada významných osobností; architekti českého baroka
otec a syn Dientzenhoferové,
manželé Duškovi, Mozartovi hostitelé při jeho pobytech na nedaleké usedlosti
Bertramka,
bratři Mánesovi nebo
Josef Vojtěch Hellich, malíř a autor nejznámějšího portrétu
spisovatelky Boženy Němcové. Nejznámější náhrobek ale nepatří žádnému velikánovi, naopak: jde o
hrob Anny Degenové z roku 1851 s postavičkou „Svaté holčičky“, děvčátka, ležícího na kamenném podstavci. Její příběh má několik různých verzí; podle té nejpravděpodobnější se
Anička zabila nešťastnou náhodou při pádu z okna, podle druhé zemřela v útlém věku na tuberkulózu. Kamenné holčičce na náhrobku kdysi začaly děti nosit květiny, hračky a obrázky a Anička jim za to prý dodnes plní jejich tajná dětská přání.
Světová památka: Starý židovský hřbitov v Praze
Nejzachovalejší židovský hřbitov svého druhu v Evropě má zvláštní magické kouzlo: nespočívá jen v jeho stáří, kdy
nejstarší náhrobní kámen nese datum 25. dubna 1439, ale i v tom, že bez větší úhony přečkal dobu nacistické okupace a že místo hrobů tu spatříte pitoreskní seskupení téměř 12 000 náhrobních kamenů. Protože náboženské obyčeje Židům zakazují rušit staré hroby, na
Starý židovský hřbitov v někdejším
pražském židovském městě, dnes části
Starého Města, se postupně navážela další a další hlína, do níž se opět pohřbívalo.
Některé náhrobky tak sice byly zničeny a jiné zapadly do spodních vrstev, ale ty zachovalé byly vždy umístěny zpět na povrch. V některých místech byste proto napočítali
až dvanáct hřbitovních vrstev nad sebou. Pohřbívat se tu přestalo v roce 1787 na základě výnosu císaře Josefa II. Hřbitov dnes patří k
nejnavštěvovanějším místům Prahy a téměř všichni návštěvníci chtějí vidět
tumbu rabbiho Jehudy Löwa ben Becalela, aby na ní kromě oblázků položili svá přání, napsaná na drobných útržcích papíru.
Místo, které vyvolalo poprask: kostel v Lukové
Kostel sv. Jiří v Lukové, vesničce na konci silnice kousek od
Manětína, z níž se nikam dál nedostanete, se během posledních let pravidelně objevuje v novinách, časopisech a na televizních obrazovkách po celém světě, server Mapy.cz o něm dokonce uvádí, že
„…patří k sedmi nejstrašidelnějším místům na světě...“. Proč? V roce 2012 jej využil pro zvláštní výstavu Jakub Hadrava, který v jeho interiéru instaloval desítky stojících nebo sedících sádrových soch. Jedná se o sochy připomínající duchy sudetských Němců, kteří ve vesnici dřív žili.
Funerální stezka Brnem
Funerální stezka je ojedinělou trasou, které nemůže nabídnout žádné jiné město v Evropě. Stezka začíná u jezuitského
kostela Nanebevzetí Panny Marie v Jezuitské ulici. Právě s touto stavbou je spojena osobnost pátera Středy, který na jaře roku 1645, když k
Brnu přitáhla
švédská armáda, neváhal zorganizovat ze zdatných studentů ozbrojené posádky a na půdě koleje i kostela vytvořil
zázemí pro odhodlané obránce. Jeho
mumifikované ostatky jsou k vidění v prosklené rakvi v kryptě kostela.
Dalším zastavením je náhrobek
maršála Louise Raduita de Souches v
kostele sv. Jakuba. Velitel úspěšné obrany proti Švédům je považován za jednoho z
nejschopnějších vojevůdců třicetileté války. V kostele sv. Jakuba však ještě zůstaňte, čeká vás tu další zajímavost, a to
rozsáhlá kostnice, kde se skrývá
přes 50 tisíc kosterních pozůstatků. Posledním zastavením je
kapucínská hrobka v
kostele Nalezení sv. Kříže. Krypta sloužila jako pohřebiště řeholníků, šlechty a dobrodinců řádu. Nejslavnějším "obyvatelem" kapucínské hrobky je
nezkrotný válečník baron Trenck.
Další zajímavá místa pro milovníky funerálních památek
- Nikde nenajdete pohromadě tolik slavných jmen vedle sebe jako na náhrobních deskách na Vyšehradském hřbitově v Praze a zejména pak na Slavíně, společné hrobce nejzasloužilejších osobností českého národa. Celkem sem bylo pohřbeno 55 osobností, jako poslední v roce 2006 dirigent Rafael Kubelík.
- Architekt Jan Blažej Santini nestavěl jen překrásné kostely a zámky, ale také zájezdní hostinec nebo hřbitov se symbolickým tvarem lebky nedaleko někdejšího kláštera ve Žďáru nad Sázavou. Už dávno se sem nepohřbívá, dokonce tu nenajdete ani náhrobky, prohlídku lze domluvit se správou poutního kostela sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře.
- Tam, kde ulice U Mincovny ústí na Masarykovo náměstí v Jihlavě, se z nároží dívá podivná vousatá tvář. Říká se jí Bradáč a podle pověsti se právě do těchto míst dokutálela sťatá hlava popraveného žháře Víta Barrabáše, který v květnu 1548 založil dva ničivé požáry města. Je to sice legenda nepodložená, ale k našemu tématu se báječně hodí.
- Do žebříčku nejstrašidelnějších hřbitovů se už pevně zapsal hřbitov prostoupený zlem kolem kostela svaté Máří Magdaleny ve Velharticích, jedním z novějších přírůstků pak je tajemný hřbitov na území pražských Bohnic. Píše se o něm jako o místě se zvláštní atmosférou a nabitém velmi negativní energií. Byl určený především pro pacienty z nedaleké psychiatrické léčebny, nepohřbívá se sem už bezmála pětapadesát let.
- Legendou mezi pohřebišti je také hřbitov v Praze-Řepích, kde navěky odpočívá „starej lotr mexickej“ aneb polepšený lupič Václav Babinský.
- Kde jinde už by mělo strašit, když ne právě tady, řeknete si při pohledu na zříceninu kostela sv. Anny u Pořejova, obklopenou zpustlým hřbitovem s propadlými hroby a vyvrácenými náhrobky. Kde jej najdete? Na Tachovsku, v kraji zaniklých vesnic a opuštěných míst, kde už po desítky let nikdo nechce žít.
- Neobyčejný hřbitov s mohutnou kaplí a bohatou sochařskou výzdobou, vybudovaný v letech 1730 až 1743, je pro svou originální koncepci považován za skvost stavitelského a sochařského barokního umění. Jedná se o hřbitov ve Střílkách na Kroměřížsku, o jehož záchranu se nezasloužily úřady, ale téměř osmdesátiletá Marie Skřítková.
Během Dušiček si připomínáme zesnulé příbuzné a blízké osoby.
Tradiční zvyky během Dušiček zahrnují návštěvu hřbitova, ozdobení hrobů, kladení věnců a květin a zapalování svíček.
Oslava Dušiček je spojena se slavností Všech svatých, která připadá na 1. listopadu.
V noci z 31. října na 1. listopadu slavili Keltové svátek Samhain, který znamenal konec léta a nový rok.
Památku všech zemřelých dodržuje okolo 80 % lidí v České republice.
Olšanské hřbitovy se v poslední době popisují jako zelené plíce Prahy.
Na Olšanských hřbitovech je evidováno 112 tisíc hrobů.
Na Olšanských hřbitovech jsou pohřbené osobnosti jako Karel Havlíček Borovský, politik Julius Grégr, zakladatel Sokola Miroslav Tyrš, zpěváci Miki Volek a Jiří Schelinger, herci Vladimír Dlouhý, Jan Werich, Vladimír Menšík a Rudolf Hrušínský nebo hokejový trenér Ivan Hlinka.
Na Starém židovském hřbitově se nachází téměř 12 000 náhrobních kamenů a je to místo, kde se nepohřbívalo od roku 1787.
Kostel sv. Jiří v Lukové vyvolal poprask díky výstavě Jakuba Hadravy, který tam instaloval desítky sádrových soch připomínajících duchy sudetských Němců.