Kostel Navštívení Panny Marie v Lechovicích

Historie tohoto kostela je spjata s milostnou sochou Bohorodičky, která je umístěna nad hlavním oltářem kostela. Pochází z premonstrátského kláštera ve Znojmě Louce, kde při přestavbě kostela byly části starého mobiliáře nabízeny okolním farnostem. To se stalo i s touto sochou, kterou si vyprosil prosiměřický kaplan Kašpar Krausenek. Roku 1689 ji od něj získal loucký poddaný Melchior Pfeiffer z Borotic a postavil ji v Lechovicích pod kopcem, kde ze studánky tryskal pramen svěží vody.

Za krátký čas se rozneslo, že úcta k Boží Matce s užíváním vody z pramene na tomto místě působí zázračná uzdravení nemocných a tělesně postižených. Nejprve byla pro sochu postavena kaplička, později velkolepý chrám. Chrám má půdorys kříže, je postaven v barokním slohu podle návrhu tyrolského architekta Christiana Alexandra Oedtla, vídeňským stavitelem Christianem Damelem. Klenbu tvoří tři kopule ozdobené mohutnými freskami, z nichž střední nese scénu Nanebevzetí Panny Marie a boční starozákonní předobrazy.

V nadsvětlíku hlavních dveří pod kůrem je vyobrazeno setkání dvou žen v požehnaném stavu Matky Boží a sv. Alžběty. Tomuto tajemství je tento chrám zasvěcen.
 

Rarita kostela – Panna Maria dobrá pastýřka

Mimořádnou raritou tohoto místa je socha „Panny Marie dobré pastýřky“ z roku 1741. Stojí na vrcholku kazatelny a v církevním umění se jedná o ojedinělý námět. Pojí se k ní pověst, že Panna Marie pomohla dětem, které zabloudily v lese. Když se modlily k Panně Marii o pomoc, ukázala se jim krásná paní, která je vyvedla do bezpečí. Její pastýřské odění s kloboučkem odpovídá způsobu odívání té doby.

V roce 1741 byl zavěšen do jedné z věží veliký zvon vážící 48 metrických centů. Byl ulit po ukončení moru v roce 1680 ke cti sv. Václava pro klášterní kostel v Louce. Přežil zde rekvírování zvonů obou světových válek.
 

Znovuzrození kostela určeného k demolici

Nejvíce byl kostel poškozen na sklonku druhé světové války. Výšina, na které kostel stojí, byla v posledních měsících obsazena vojskem a stala se cílem četných náletů, z nichž bombardování 7. května 1945 bylo nejhorší. Několika přímými zásahy byla poškozena střecha, vazba i klenutí, vytlučena barevná okna a způsobeny značné trhliny ve zdivu, takže se kostel zdál určený k demolici. Jen díky velkému osobnímu nasazení patera Karla Poula se kostel do roku 1947 dočkal rozsáhlé rekonstrukce pod vedením architekta Jaroslava Čermáka z Prahy.