V dolní části Loretánského náměstí na Hradčanech stojí prostá jednolodní sakrální budova, kostel Panny Marie Andělské, nedílná součást areálu kapucínského kláštera. Je to nejstarší stavební celek řádu kapucínů v Čechách.
Na Loretánském náměstí najdete
pod Černínským palácem vedle Lorety kapucínský kostel a klášter. Základní kámen k jeho stavbě byl položen roku1600, kdy pozemek koupil a kapucínům daroval pražský
arcibiskup Zbyněk Berka z Lipé a Dubé. Stavbu tohoto prvního kapucínského kostela i kláštera v Čechách řídil osobně sv. Vavřinec z Brindisi. V souladu se stanovami kapucínského řádu vznikla jednoduchá prostá svatyně s obdélnou lodí a prodlouženým chórem. Po stranách lodi jsou umístěny čtvercové kaple. Současně byl vystavěn i klášter, který se sousední Loretou spojuje
visutá krytá chodba. Klášterní zahrada sousedila s hradbami města, což umožnilo kapucínům roku 1632 vpustit
do města císařské vojsko pod vedením
Albrechta z Valdštejna, který
ukončil půlroční saskou okupaci Prahy.
Dominantou kostela a potažmo i celého areálu je
věž umístěná na střeše lodi. Má čtvercový půdorys a výraznou římsou je rozdělena do dvou částí. Nad římsou jsou obdélná, polokruhovitě zakončená okna, krytá žaluziemi. Střecha věže je jehlancovitá, zakončená hrotem a makovicí. Ve věži je zavěšen
zvon z roku 1714 od pražského
zvonaře Mikuláše Löwa. V roce 1757 poškodila kostel
pruská dělostřelba při obléhání Prahy. Na paměť této události zůstaly
kule přizděné do vnější zdi. V dubnu 1944 byla budova zabrána jednotkami SS a v budově bylo zřízeno vězení. Po válce roku 1945 byl klášter znovu adaptován a sloužil až do roku 1950, kdy byli bratři komunistickým režimem vyhnáni z kláštera a deportováni do internačních táborů. Zpět se mohli vrátit až v roce 1991.
Kostel a klášter je mezi Pražany mimo jiné populární svými
unikátními jesličkami z roku 1780. Ty mají celkem
48 postav v životní velikosti a mnich Kašpar na nich pracoval deset let. Figurky jsou vyrobeny ze dřeva a slámy s obličejem ze sádry a papíru. Postavy jsou oblečeny do pravých obleků impregnovaných pryskyřicí. Sochy jsou téměř v životní velikosti a platí, že čím významnější postava, tím je větší. Výjev se skládá mimo svaté rodiny a Tří králů také z města Betléma nebo realistického zurčícího potoka, přes který přicházejí pastýři s ovečkami.