Dřevěný kostelík z roku 1890 je zasvěcen Panně Marii – Pomocnici křesťanů. Stojí na místě, kde od roku 1773 stávala dřevěná socha Panny Marie Frýdecké na kamenném podstavci.
Jedná se o prostou
obdélnou jednolodní stavbu v romantizujícím slohu s nenápadným pětibokým presbytářem, řadou nevelkých oken a předsíní, kterou završuje štíhlá hranatá věž s
vyřezávanými detaily. Obdélný půdorys kostela zaujme řadou obdélných oken ve stěnách lodi. Nad vchodem do svatostánku je nápis
Maria Pomocnice Křesťanů, oroduj za nás. Kostel má dva zvony pojmenované po Panně Marii a sv. Filipovi.
Historie
kaple na
Gruni začíná rokem
1773. Toho roku místní pasekář-rolník Šimon Tomeček, který byl vlastníkem rozsáhlých pozemků (později ve vlastnictví Charbuláků, Bakoty a Kozla), umístil při
staré formanské cestě ze Slezska na Slovensko ve výšce 810 m.n.m. na kamenný podstavec
figuru Panny Marie rustikálního slohu. Od té doby se tu věřící z Gruně, Řečice i Turzovky scházeli k modlitbám pod širým nebem. Roku 1847 nechal borovský kaplan Jan Špaček nad mariánskou figurou
stlouct z desek jednoduchou kapli jako přístřeší pro modlící se věřící.
Od té doby se sem začaly organizovat poutě. Domaslovský
farář Filip Habernal se
ve své závěti postaral o budoucnost Gruně, která mu přirostla k srdci. Určil, aby výnos ze dvou rolí v Domaslavicích se ukládal a
střádal na budoucí výstavbu kostela. Když se roku 1887 shromáždil stavební kapitál, začaly se na
Gruni zdít základy a kácet stavební dřevo.
Stavbu provedl ke všeobecné spokojenosti roku
1890 mistr tesařský Stanislav Pětroš z
Frýdku. Kostelík postavil v
severském slohu, navazující na tradice místní lidové architektury, dle nákresů stavitele Heinricha. Je 17 metrů dlouhý, 10 metrů široký, s
věží nad vchodem vysokou 20 metrů. Oltář a kazatelna jsou práce
řezbáře Gavlasa ze Sedlišť, pozlatil je Menšík z Frýdku. Ve štítě oltáře je
obraz Panny Marie-Pomocnice křesťanů od frýdeckého malíře Vaška, v prostředním výklenku je figura Dobrého pastýře od Riefesera z tyrolského Grödenu.
Figura Panny Marie se nachází na pravém bočním oltáři. nechybí sv. Karel Boromejský a sv. Antonín Paduánský jako patroni biskupského komisaře a starohamerského Faráře Antonína Nogola. Dvourejstříkové
varhany zhotovil Rieger z Krnova za 400 zlatých. Roku 1891 byly instalovány
dva zvony z dílny Hilcera od Vídně a 1.října vysvěceny. Dvoucentový byl zasvěcen Panně Marii-Pomocnici křesťanů a jednocentový sv. apoštolu Filipovi. Celkové náklady na stavbu činily 7000 zlatých. Roku
1959 byla do kaple zavedena
elektřina a původní šindelová střecha byla v sedmdesátých letech nahrazena plechovou krytinou. Dne 8.října
2002 byl kostelík vyhlášen
kulturní památkou.
Květnová pouť
Příležitostně se tu slouží mše a v neděli předcházející
24. květnu – svátku Panny Marie, Pomocnice křesťanů se konají poutě. Dobrá akustika dřevěné lodi a dvourejstříkové varhany z kostelíka činí také jedinečné místo pro koncerty a sborový zpěv.
Kříže zmizelých lidí i obcí
Kromě zachovalé výzdoby jsou dojemnou zajímavostí
domácí kříže zavěšené poblíž oltáře. Když se budovala
přehradní nádrž Šance, lidé ze zátopové oblasti, kteří museli své domovy opustit, sem nosili kříže a křížky ze svých chalup sem na kopec a v kostele je nechávali – snad s prosbou o
ochranu v novém domově, snad jako
poděkování za krásné chvíle života prožité uprostřed beskydských hor, snad jako příslib, že na svůj rodný kraj
nezapomenou a že se ještě přijdou podívat...