Mattoniho lázně Kyselka

Lázně Kyselka leží v krásném lesnatém údolí řeky Ohře na okraji Doupovských hor. Již někdy v 10., 11. století zde působil církevní řád cisterciáků. O samotných léčivých pramenech, které vyvěrají z úbočí vrchu Bučina, najdeme první písemně dochovanou zmínku v pojednání dr. Václava Payera, pracujícího a bádajícího v nedalekých Karlových Varech. Chemický rozbor této vody udělal jako první dr. Fridrich Halle roku 1724. Vzhledem k velmi pozitivním léčebným účinkům ji doporučil vyvážet do okolí a poskytnout ji k užívání široké veřejnosti. Na základě tohoto doporučení byla roku 1792-93 hrabětem Stiebarem z Buttenheimu vystavěna poblíž zřídla výrobna kameninových džbánků. Kysibelská voda tehdy poprvé opustila zřídelní prameny a putovala do okolí k uživatelům. Následně vznikly prodejní pobočky minerální vody v Karlových Varech, Praze a Vídni.
 
Idylické výletní místo s neopakovatelnou lesnatou krajinou, přesně zapadlo do konceptu nově vzniklého fenoménu romantismu – lázeňské turistice. Za zakladatele lázeňství v Kyselce je považován baron Wilhelm, manžel baronky Antonie von Neuberg, která roku 1826 koupila zdejší panství. Během následujících 8 let zde vyrostly první lázeňská budova, kolonáda a restaurace. Svou návštěvou brzy poctil malé lázně i řecký král Otto I., jehož jméno dodnes nosí nejznámější pramen lázní Kyselka.
 

Zlatý věk Kyselky s Mattonim

V 2. polovině 19. století přichází na scénu velmi zdatný obchodník a karlovarský rodák Heinrich Mattoni. Pronajímá si Ottův pramen a buduje zde moderní stáčírnu pramenité minerální vody. Roku 1868 zavádí plnění vody do skleněných láhví, které jsou polepovány tištěnými papírovými etiketami se symbolem červeného lva a vyváženy do celého světa. Od hraběte Černína kupuje roku 1873 celé lázně a dále zde rozvíjí stáčení vody i samotné lázeňství. Nechává vystavět krásné lázeňské objekty s dekorativně vyřezávanými a hrázděnými konstrukcemi. Provozuje se zde hlavně vodoléčba, pitná a pohybová kúra (vybudováno zde bylo na 12 km lázeňských vycházkových tras). Kyselku navštěvují lázeňští hosté Karlových Varů, jako klidové výletní místo s možností přídavné lázeňské léčby. Vzniká tu také vlastní elektrárna i železniční linka Vojkovice n. Ohří – Kyselka pro expedici stáčené minerální vody. Na začátku 20. století se odtud vyváželo na 9 milionů lahví kysibelské vody.
 
To vše dokázal Heinrich Mattoni vybudovat, aniž by zasahoval do krajinného rázu okolí. Starostlivě o lázně pečoval, "kolik si z tohoto místa vzal, tolik mu také navrátil zpět". Tato pohádka však po Mattoniho smrti (1910) bohužel skončila.
 

Úpadek a vzkříšení lázní

Dvě světové války zavinily obecně úpadek lázeňství po celé republice. Po 2. světové válce byly lázně Kyselka zestátněny a využívány výhradně jako dětská léčebna, především pro děti z pánevní oblasti severních Čech. Kyselka po roce 1989 zcela ztrácí funkci lázní a objekty, které byly prohlášeny národní kulturní památkou, začaly nejvíce chátrat po privatizaci v roce 1992, kdy střídaly jednoho majitele za druhým. Dnes budovy vlastní Karlovarské minerální vody a Lázně Kyselka, o.p.s., a lázně tak konečně procházejí postupnou nákladnou obnovou. Definitivní obnovy se zatím dočkal jen dům Stallburg a Löschnerův pavilon. O návrat Kyselky zpět do života se Lázně Kyselka, o.p.s. stará také tím, že zde mimo jiné otevřela Muzeum Mattoni a provádí komentované prohlídky městečkem.

Kdo navštívi Kyselku neměl by minout také Mattoniho vodopád nebo rozhlednu na Bučině.