Historické jádro města je obehnáno hradbami. Mezi cenné památky městské památkové rezervace patří piaristický klášter, renesanční zvonice, kostel sv. Františka Serafinského, kostel sv. Jakuba Většího či kaple sv. Josefa.
Historické jádro města
Lipník nad Bečvou tvoří uzavřený urbanistický celek. Hranice rezervace je vedena z velké části podél
hradebního okruhu, který je z části dochován v poslední známé podobě. Předpokládá se, že
město existovalo již v raném středověku, před první polovinou 13. století. Klíčem k poznání počátku osídlení je bezpochyby živelný půdorys města, který má velmi daleko svou nepravidelností k systematicky založenému městskému osídlení.
Středobod
Lipníku tvořila
starší osada s obvyklým ulicovým charakterem rozloženým
podél dálkové cesty. Ta vedla úvalem řeky
Bečvy od jihozápadu k severovýchodu. První písemná zpráva o městě se datuje k roku 1238. Archeologové předpokládají
rozrůstání osady v město mezi lety
1256-1266. Vnější
parkánové opevnění s
barbakány před branami vzniklo v pozdní gotice a vztahuje se k němu zpráva k výstavbě opevnění na počátku 16. století. Bašty byly dodatečně zvýšeny v pozdní renesanci cihlovou nástavbou.
Městské domy vznikaly na poměrně úzkých parcelách, jak se zdá, v mnoha případech byly domy později po dvou spojovány.
Samostatnou kapitolu představuje ve vývoji lipnických domů
židovská část města. Od poloviny 15. století osazovaly a stavěly přistěhovavší se židovské rodiny své domy stereotypně v
uličce podél západní městské hradby, z obou stran Osecké brány. Byla to pro středověké židovské osídleni v hrazených městech typická poloha: ulička na samém obvodu jádra, složená z řadových domků bez zázemí.
Mezi nejvýznamnější body městské památkové rezervace patří: