Historické jádro města Olomouce je od roku 1971 městskou památkovou rezervací. Jedná se o druhou nejrozsáhlejší památkovou rezervaci v ČR. Na území MPR je soustředěno na 280 kulturních památek, nejvýznamnější veřejná městská prostranství a velké množství institucí.
Městská památková rezervace je nejstarší částí
Olomouce, která byla až do konce 19. století uzavřena
hradbami a pevnostním pásmem a přístupná jen městskými branami. Po pražské městské památkové rezervaci se jedná o druhou nejrozsáhlejší rezervaci v České republice. Osobitý charakter MPR je dán její kulturně historickou minulostí, v níž měla až do třicetileté války postavení
největšího a hlavního města na území
Moravy. Navíc byla
Olomouc také hospodářským, správním, vzdělanostním a církevním centrem úrodného a bohatého regionu
Hané.
Co vše je součástí olomoucké MRP?
Městská památková rezervace
Olomouc zaujímá území o ploše přibližně 87 ha. Jde o
nejrozsáhlejší historický městský útvar na Moravě. V rámci MPR je chráněno 280 objektů (měšťanské domy, kostely, sochy, kašny, městské opevnění apod.) zapsaných ve Státním seznamu nemovitých kulturních památek. Nejvýznamnější z nich jsou zapsány jako
Národní kulturní památky:
Olomoucký hrad s
kostelem sv. Václava,
kostel sv. Mořice, soubor barokních kašen a sloupů a
vila Primavesi. Od počátku 21. století se
Olomouc pyšní i pamětihodností zapsanou do Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO, Čestným sloupem
Nejsvětější Trojice.
Královské sídelní město napříč dějinami
Abychom pochopili unikátnost městské památkové rezervace
Olomouc, musíme nahlédnout opravdu hluboko do minulosti, téměř až na úsvit evropských dějin. Na místě dnešního města bývalo totiž osídlení odedávna – našly se zde
stopy po kulturách doby kamenné (tj. cca 8000-5000 let př.n.l.),
bronzové, žili zde
Keltové i Germáni, kteří splynuli se ze severu příchozími
Slovany. V době markomanských válek (166-180 n.l.) na území dnešního Neředína měla svůj tábor římská vojenská posádka. Za dob
Velkomoravské říše vzniklo několik kostelů a velmožové z rodu Mojmírovců zde vybudovali dvě sídla – na Petrském vršku (pozdější Předhradí) a na protějším Václavském návrší. Rodící se velkoměsto se stalo součástí západovýchodní obchodní a dopravní trasy Řezno –
Praha –
Olomouc – Krakov – Kyjev. Za vlády
Přemyslovců v 11. století byl na Václavském návrší vybudován nový hrad Olomouc (od názvu hradu je odvozeno jméno města). Ve stejném období vznikl
chrám sv. Václava, jako sídlo moravského biskupství a klášter Hradisko.
Ve středověku byla
Olomouc královským
sídelním městem a její význam podtrhuje v hustě zastavěné části
monumentální architektura kostelů, chrámů, církevních i světských rezidenčních paláců, starých univerzitních budov a radnice. Právě zdejší radnice dodává spolu s okázalou architekturou tří až čtyřpatrových měšťanských domů na hlavních náměstích a ulicích historickému jádru
Olomouce charakter
velkého a významného historického centra. K specifickému charakteru městské památkové rezervace přispívá také její historická vojensko-strategická funkce a fakt, že byla v polovině
18. století přebudována na
pevnost. Ta bývala vlastně až do nedaleké minulosti sídlem velkých vojenských posádek. V závislosti na pevnostní strategii obtékaly v minulosti území městské památkové rezervace ze všech stran
přírodní i uměle vytvořené vodní toky. Po zrušení
pevnosti v osmdesátých letech 19. století byly prostory kolem hradeb přeměněny v městské
parky a městskou zeleň. Dnes tento přírodní prstenec dnes tvoří přirozenou hranici a přechodový článek mezi historickým jádrem a novými částmi města.