V náchodské čtvrti Běloves postupně dochází k rekonstrukci bývalých lázní. V dubnu 2024 byl obnoven pramen minerální vody Ida. První zmínky o pramenu sahají až do 14. století. Voda z pramene byla ve zdejších lázních využívána a stáčena do lahví.
Minerálka Ida – léčivá voda, pramenící v areálu
lázní Běloves je minerálkou s nejvyšším obsahem CO
2 na českém území a k pití se
používala od středověku (první zmínka se uvádí k roku 1392). Dle pověsti si nechal „několik lahvic kyselky z Bílovce“ dopravit do svého ležení v Kladsku i slavný vojevůdce
Albrecht z Valdštějna.
Zdejší kyselka má díky svému minerálnímu složení a mírné alkalitě
blahodárné účinky na lidský organismus. Ida pomáhá na nemoci srdce, snižování tlaku, onemocnění cév, alergii i při ortopedických obtížích.
Město
Náchod plánuje v roce 2024 opět otevřelo prameník Ida, který se nachází v areálu takzvaných
Velkých lázní.
Prameník, který má
podobu kapličky.Po dokončení obnovy lázní se lokalita stane nejen odpočinkovým místem s prameništěm minerální vody, ale vznikne zde i nová
unikátní expozice mapující historii lázeňství v
Náchodě.
Z historie minerální vody Ida a běloveské stáčírny
V roce 1818 byly u minerálního pramene v Bělovsi
otevřeny lázně, s rozkvětem zdejšího lázeňství v 19. století odstartovala i
distribuce Běloveské kyselky k pití nejen do nejbližšího okolí, ale časem i do vzdálenějších končin. Za první republiky se prodávala nejen na horských boudách v
Krkonoších, ale i v
Praze a na Moravě (mimo
Idy šlo i o konkurenční minerálku
Heda ze zdejších
pramenů Boženka, Ivan a František). V 50. letech minulého století byly lázně
znárodněny a výroba minerálky byla přesunuta, pod jediným názvem Ida, do nové stáčírny na břehu
Metuje (od vrtů v areálu lázní sem byla přiváděna potrubím pod řekou).
Běloveská minerálka byla velmi žádaná – v 70. letech stáčírna nestíhala vyhovovat poptávce, a proto bylo rozhodnuto o výstavbě nové provozovny. Ta byla postavena roku
1981 v prostoru za železniční tratí u Kladské ulice a vyprodukovala
denně 160 000 lahví! Slibně se rozvíjející provoz zkomplikovala privatizace v roce 1991, jejíž majitel dal podnik do zástavy a peníze během tří let zpronevěřil. Nový majitel se roku
1994 záhy dostal do sporu s restituenty lázní na protějším břehu řeky, ve kterých byly umístěny zdrojové vrty. Nakonec bylo rozhodnuto o provedení
nových vrtů blíže ke stáčírně. Stáčení pak pokračovalo s odběrem vody z těchto nových zdrojů (označených 301 až 304).
Naposledy se ve stáčírně pracovalo v roce
2000 – bylo zde dokonce zařízení na odstranění arsenu i linka na PET lahve. Majitel však zastavené peníze zpronevěřil a přivedl tak společnost Ida v roce 2001 ke krachu. Stáčírna byla uzavřena, k
obnovení odběrného místa původní Idy došlo roku
2011 nedaleko bývalých lázní. Stejně tak, jako dnes město
Náchod postupně rekonstruuje
lázně, má v budoucnu v plánu postarat se i o opětovné stáčení vynikající minerálky Ida.