Čertovo kopyto, vysoký skalní útvar, který dokonale připomíná kopyto. Málo známá, ale zajímavá hříčka přírody u Lipna.
Velmi pozoruhodným, ale málo známým místem v okolí
Lipna je i skalní útvar Čertovo kopyto. Přístupné je od parkoviště u hráze přehrady
po modré značce, která je od roku 2004 vedena trochu jinak, než je zakresleno v mapách.
Čertovo kopyto se nachází na trase modré značky asi 500 m od rozcestí.
Čertovo kopyto je vysoký skalní útvar, který své pojmenování dostal
podle balvanu dokonale připomínající kopyto. Adjektivum „čertovo“ mu přidělila lidová slovesnost, která ve zdejším kraji "čertovsky" nadělovala vícekrát (Čertova stěna, Čertovy proudy). V bezprostředním okolí jsou další
zajímavé žulové bloky, pro které se užívá také název
Cikánský hrad. Německý nápis na jedné ze skal "Tecelin felsen Gruppe" připomíná ještě další pojmenování po vyšebrodském opatu Tecelínu Jakschovi. Je odtud pěkný pohled na hladinu
Lipenského jezera a okolí (Přední Výtoň, Vítkův Hrádek).
Poustevna je další zajímavé
seskupení kamenů s malou průrvou, kde poustevník žil. Na balvanu se tyčí drobný železný křížek.
Na
Uhlířském (dříve Cikánském) vrchu jižně od obce Loučovice se
koncem 17. století utábořila skupina cikánů. Postupně se pro celý kraj
stali pohromou, to potvrzuje i páter dr. Dominik Kaidl v knize
Historie vyšebrodského kláštera. Byli mezi nimi
lidé, kteří se z různých důvodů
skrývali. Jedním z nich i
Godoš, syn německého uprchlíka z Porýní. Ten vyrůstal v táboře společně
s dcerou náčelníka Wolfa –
Mandou. Oba se do sebe později
zamilovali. Osudného dne
25. května 1715 byl
cikánský tábor na povolení bechyňského krajského sekretáře Václava Antonína Netolického
obklíčen vojskem. Při následné přestřelce
přišlo o život 13 obyvatel tábora, raněna byla i Manda. Podařilo se jí však uniknout, stejně tak i Godošovi. Postupně se uzdravila a
v květnu 1716 měli svatbu v kostelíku sv. Prokopa v Loučovicích. Živili se podomním prodejem krejčovských výrobků. Po
čtyřech letech však
Manda na následky zranění
umřela.
Godoš se vrátil do Porýní a vždy po několika letech navštěvoval hrob své ženy. Když zestárl, usídlil se v blízkosti Mandina hrobu nastálo. Přes zimu žil v domě rybáře v Loučovicích.
V létě obýval starou poustevnu, kterou objevil již jako chlapec. Tam před ním snad kdysi žil některý z příslušníků poustevnického řádu kláštera v Přední Výtoni. V poustevně byl také jednoho dne nalezen mrtev. Podle svého přání byl
pochován vedle své ženy Mandy. Podle těchto událostí napsal roku 1909 páter Zephyrin Toner román Cikánský les.
Nedaleko od poustevny, v lesním porostu, nad místem kde se
Vltava stáčí k jihu, stával donedávna na skále
velký dřevěný kříž. Je pravděpodobné, že sloužil
vorařům plujícím po Vltavě jako signál k ukončení plavby před Čertovými proudy. Ty byly životu nebezpečné. Vory se zde rozebíraly a dřevo se převáželo povozy do
Vyššího Brodu, kde se znovu vázalo do vorů. Ty pak pokračovaly
dál po Vltavě. Jiné vysvětlení existence kříže má
pověst o vyšebrodském opatovi, jehož kočár přepadli lapkové. Jako díkůvzdání za
záchranu dal pak opat postavit tento kříž.