Lipensko se svým
jezerem, které je nejvýše položenou přehradou vltavské kaskády, patří mezi nejatraktivnější kouty České republiky. Turistická oblast
Lipenska se rozprostírá kolem řeky
Vltavy, a to od
Stožce až po
Rožmberk.
Pravobřežní území lipenského jezera se táhne prakticky od Trojmezí s pátým nejvyšším šumavským vrcholem
Plechý až po přehradní hráz u
Lipna nad Vltavou. Místa, kam před rokem 1989 bylo možné vstoupit jen na zvláštní povolení, se postupně proměnila ve skutečný
turistický ráj, který je přístupný kdykoli a bez omezení.
Co by si nikdo neměl nechat v pásmu někdejší železné opony ujít, je „opravená“ zřícenina
nejvýše položeného hradu v České republice,
Vítkova hrádku. Z hradu postaveném ve 13. století se odkrývají ty nejlepší výhledy jak na
Lipno, tak na
Alpy i šumavské vrcholy
Smrčinu,
Plechý či
Špičák. Při dobré viditelnosti je možné odsud dohlédnout dokonce až na
Dachsteinský ledovec. Podle jedné z legend byl za zdmi hradu vězněn český král Václav IV. Co už ale fo říše legend nepatří je fakt, že
do roku 1989 využívala hrádek armáda jako hlásku protivzdušné obrany. Bohužel musíme připomenout, že v současné době je hrádek až
do odvolání uzavřen. Ale i tak jej na svých toulkách po pravém břehu
Lipna jistě spatříte.
Jen pár stovek metrů od hradu se nachází další unikát,
osada Svatý Tomáš se stejnojmenným gotickým kostelem z 1. poloviny 14. století. Stojí zde také bývalý lovecký zámeček,
myslivna z roku 1766 a t
ři zděné chalupy z 19. století. Z
Přední Výtoně je to sem zhruba šest kilometrů.
Zázrak jménem Zvonková
Národní kulturní památkou je i
Schwarzenberský plavební kanál, který byl uprostřed šumavských pralesů vybudován bez moderní zeměměřičské techniky v délce
44 kilometrů v letech 1789–1822 za účelem dopravy dřeva. Dodnes jej mohou turisté obdivovat jak na české, tak na rakouské straně
Lipenska. Kulturně historické dědictví regionu dotváří i desítky starých, nedávno obnovených kostelů a křížových cest.
Za zmínku i vidění stojí nepochybně
kostel v Přední Zvonkové. Vlastně Zadní Zvonkové. Ta však měla na rozdíl od své "Přední" jmenovkyně tu smůlu, že stála příliš blízko místům, kde kdosi zatloukl kolíky, natáhl ostnaté dráty a řekl. „Stůj. Dál ne!“
Po roce 1945 byla z mapy Šumavy vymazána stejně jako desítky dalších obcí a osad. Přední Zvonková přežila administrativně, ze Zadní nezbylo téměř nic, pouze ruina kostela a zbytky fary. Kdo dnes zdejší kostel sv. Jana Nepomuckého se hřbitovem navštíví a prohlédne si fotografie téhož místa před zahájením jeho obnovy, řekne s největší pravděpodobností jediné: „Zázrak“.