České značky: GZ Media z Loděnice aneb vinylová deska, ta musí být z Česka

Znáte obec Loděnice u Berouna? Je vstupní branou do Českého krasu, kříží se tu dálnice, autobusové linky, železnice a turistické značky. Navštívit můžete Důlní expozici Chrustenická šachta, nedaleko leží Skanzen Solvayovy lomy a ke 120. výročí zahájení provozu na trati Praha–Rudná–Beroun zahájilo provoz Museum trati a Ostře sledovaných vlaků. Právě na nádraží v Loděnici totiž režisér Jiří Menzel oscarový snímek Ostře sledované vlaky v roce 1966 natočil. V Loděnici má hlavní sídlo společnost GZ Media, někdejší Gramofonové závody, největší továrna na gramofonové desky na světě. V současné době zaměstnává ve všech svých odvětvích kolem 3 tisíce lidí.  
 

Gramofonka z Loděnice

Budovy a areál někdejší přádelny a tkalcovny Josef Sobotka & Comp. se v Gramofonové závody proměnily po druhé světové válce. Původně šlo o více výroben, v roce 1946 sdružených do národního podniku. Ten sídlil v Praze, a to do března 1948, kdy byla Gramofonce přidělena bývalá přádelna v Loděnici u Berouna.
První gramofonové desky se vyráběly z gumy, poté je nahradil šelak. Právě výrobna šelakové hmoty pro výrobu gramodesek byla dlouho nejšpinavějším provozem Gramofonových závodů, protože na všech předmětech i lidech ulpíval pach pryskyřice, hlavní součásti šelakové hmoty. Vinyl, tedy plast jménem polyvinylchlorid aneb PVC, z něhož se desky se desky začaly vyrábět v šedesátých letech, žádný nepříjemný pach nedoprovázel.
První deska byla v Loděnici vylisovaná v roce 1951, o deset let později přišla na svět první stereo deska, v roce 1972 první magnetofonová kazeta a v roce 1988 bylo vylisováno první CD.
 

Soumrak černých LP

Na časy, kdy desky začaly z trhu vytlačovat CD a gramofonové továrny se zavíraly jedna za druhou, vzpomínal majitel společnosti Zdeněk Pelc v rozhovoru pro časopis 100+1 zahraniční zajímavost: „Protože jsem měl k deskám vztah a tenkrát se také bojovalo o každé pracovní místo, abychom nemuseli propouštět, řekl jsem si, že jestli svůj podnik někdo zavře, tak já budu ten poslední v Evropě,“ říká Pelc. Tehdy firma udělala skvělé rozhodnutí: sice vyráběla CD, ale staré lisy na gramofonové desky místo do šrotu částečně využívala jako zdroj náhradních dílů, zbytek se přesunul do skladu. Později v Loděnici investovali do vývoje vlastního lisu, a po roce 1996 ty staré zase postupně ze skladu vytáhli.
 

Proč jen černá a kulatá?

Základní hmota pro výrobu gramofonových desek se dlouhá desetiletí probarvovala přimícháváním speciálních sazí. V Loděnici je používali ještě v roce 2018 (a zaměstnanci už tehdy kvůli velké prašnosti používali respirátory a kominická mýdla, která si jako jediná dokázala se sazemi poradit), pak je nahradilo barvivo dodávané v granulích.

Čím dál větší oblibu ale získávají jiné barvy gramofonových desek, případně desky, kde se místo malých etiket používají celoplošné etikety překryté průhlednou plastovou fólií. Zvukové drážky jsou vylisované právě v této folii.

V Loděnici umí hodně popustit uzdu fantazii a tvořivosti, a tak od roku 2007 zákazníkům nabízejí i kuriozitu v podobě tvarovaných desek, ořezaných do požadovaného tvaru. Má to jediný háček: omezení plochy pro zvukové drážky ovlivní délku hudby. Taková deska může mít libovolný tvar, od čtverce či obdélníku přes trojúhelník a ovál až třeba po stromeček nebo kočičí hlavu. Škála tvarů je téměř neomezená.
 

80 milionů desek za rok

Magnetofonové pásky a audiokazety se přestaly vyrábět už v 90. letech, blíží se soumrak CD. Proč stejný osud nepotkal i gramofonové desky, nejstarší ze všech nosičů?

Názorů a pohledů na věc je celá řada. Existují nosiče s čistším zvukem, ale znalci i fandové dobře ví, že poslech klasické gramofonové desky nabízí i jiné zážitky. Zpomalíte, na hudbu si uděláte čas, poslechnete si celé album, k tomu si zapálíte svíčku anebo oheň v krbu, otevřete láhev vína, uvaříte kávu. čas. Vinyl je zkrátka zážitek.

Možná je důvod skrytý v něčem jiném, ale poptávka po gramofonových deskách ve světě rok co rok dál stoupá. Ostatně čísla z Loděnic o tom vypovídají víc než jasně: v roce 2012 v Gramofonce vyrobili 7,5 milionu desek, v roce 2014 to bylo 14 milionů desek, v roce 2015 už 18 milionů desek a v roce 2016 již 24 milionů desek. Mezitím v roce 2016 firma oslavila 35 let existence a majitel společnosti Zdeněk Pelc stal Podnikatelem roku ČR. Uběhly dva roky a výroba během jediného dne dosáhla 106 000 desek.

Společnost se úspěšně rozvíjí a kráčí s dobou: otevřela novou lisovnu v Kanadě a továrnu ve Francii, založila Nadační fond Gramofond, postavila novou polygrafickou halu, do výroby vpustila robotizaci a automatizaci a opět navýšila kapacity. Sedmdesáté výročí existence firmy i 70 let od první vylisované desky v roce 2021 oslavili v Loděnici nejenom knihou o historii, nazvanou příznačně Gramofonka, ale i další expanzí. Česká firma má podíly v továrnách v kanadském Burlingtonu a v Memphisu v Tennessee. Nyní otvírá závod v Nashville a s nově otevřenými provozy očekává roční výrobu přibližně osmdesáti milionů desek za rok.

Tržby GZ Media stouply v loňském roce dle časopisu Forbes na rekordních 332 milionů eur, což je v přepočtu zhruba 7,9 miliardy korun. Zisk před odečtením úroků, daní a odpisů se zvýšil na 77 milionů eur, tedy asi 1,8 miliardy korun. 
 

Víte, že…?

• Společnost GZ Media je ve svém oboru světovou jedničkou. Firmě se daří získávat zakázky od nejznámějších světových umělců, vyráběli například desky pro Adele, U2, Madonu, Lady Gaga nebo Rolling Stones.
• Kromě desek se firma prosadila i v polygrafii a vyrábí například obaly pro výrobce mobilních telefonů, alkoholu či parfémů.
• Každá firma občas dostane kuriózní zakázku. Pro GZ Media to bylo přání menší americké kapely, které nahrávala desku, ale jeden z jejích členů zemřel. Posledním přáním zesnulého kytaristy bylo, aby jeho popel přisypali do desky pří výrobě posledního alba. Výsledkem byla speciální edice dvou set vinylů pro muzikantovu rodinu a jeho přátele.
• Aneb jak stojí v knize Gramofonka: „…Gramofonové desky přežily hlavně díky lidem mimo hlavní proudy, jako jsou tvrdí rockeři, dýdžejové, metaloví či punkoví muzikanti, včetně garážových kapel. Vinyly jim nabízely nejen kvalitní zvuk, ale také pro ně důležitou možnost se odlišit. Díky nim kult gramofonové desky nikdy neumřel a dostal druhou šanci.“