Zdeněk Galuška se narodil v roce 1913 v
Uherském Ostrohu na
Slovácku. Od dětství hrál na housle, maloval slovácké figurky a ornamenty, později dokonce vedl ochotnický soubor a také pracoval jako holič. Uherský Ostroh byl až do roku 1949 okresní město se soudem, soudní síně pak byly v místním renesančním
zámku – doslova jen pár kroků od Galuškova holičského krámku. Soudci, advokáti a notáři usměvavému holiči při holení a stříhání vyprávěli, co se u soudu právě projednává, dokonce ho brali i na některá jednání. A tak se z holiče, malíře, ilustrátora, písmáka, lidového vypravěče a ochotníka stal také spisovatel a autor populárních soudniček.
Kniha
Slovácko sa súdí vyšla v roce 1947, pokračování pod názvem
Slovácko sa nesúdí, vydal Galuška až v roce 1972. Vylíčil v nich autentické příběhy a rázovité sousedské hádky v jedné slovácké obci, a lidé z Uherského Ostrohu se v jeho knížkách skutečně poznávali. I když se Zdeněk Galuška s manželkou Vlastou ve třiatřiceti letech odstěhoval do
Brna, místní na svého rodáka dodnes nezapomněli: pořádají výstavy i oslavy Galuškova narození, při nichž si můžete poslechnout povídky, které autor sám tradičním slováckým nářečím načetl pro Český rozhlas. Dvanáct povídek také bylo zpracováno do seriálu
Slovácko sa nesúdí; první řada vznikla v roce 1975, druhá v roce 1984.
Díky knížkám a seriálu můžete s portálem
Kudy z nudy a
Radiožurnálem cestovat
Českem mezi řádky i ve filmu. Podíváte se například do
areálu vinných sklepů Plže v
Petrově, které se objevily i v seriálech
Vlak dětství a naděje, v
Četnických humoreskách nebo v
Básnících. Natáčelo se i v
Hradčovicích,
Veletinách,
Svatobořicích-Mistříně,
Vacenovicích,
Ostrožské Lhotě nebo v
Hluku.
Zdeněk Galuška se v závěru života vrátil na
Slovácko, zemřel v únoru 1999 v
Nivnici.