Překrásný
barokní areál v Mariánské Týnici s poutním kostelem, ambity a proboštstvím nechal na návrší nad
Kralovicemi postavit
opat plaského cisterciáckého kláštera Eugen Tyttl podle projektu mistra české barokní gotiky
Jana Blažeje Santiniho. Santiniho plány byly skvělé a smělé, ovšem stavba se protáhla na více než půl století. Pro Metternichy, vládnoucí na plaském panství po zrušení kláštera za josefínských reforem, nebyla Mariánská Týnice nijak zajímavá. O její údržbu se příliš nestarali a bývalý klášter zvolna chátral.
Zázrak se zříceným chrámem
Na začátku 20. století se o
Mariánské Týnici psalo jako o obrazu zármutku a zmaru: chrám zůstal opuštěný a jen budova proboštství prý sloužila za panskou hájovnu, v tichých celách mnichů hnízdili ptáci, refektář se proměnil v sýpku a nádherně malované ambity rajského dvora se staly skladištěm obilí, sena a slámy. A to tehdy ještě nikdo netušil, že v roce 1920 se zbortí chrámová kupole a část kleneb.
Od poloviny 20. století v Mariánské Týnici sídlí dnešní
Muzeum a galerie severního Plzeňska. Rekonstrukce se začala chystat již v sedmdesátých letech, zázračnou proměnou však Mariánská Týnice prošla až v na přelomu tisíciletí. Ze zdevastované ruiny se stala obdivovaná památka, jedna z nejkrásnějších na
Plzeňsku. Za vidění nestojí jen překrásná barokní architektura či rajský dvůr s ambity, skvělé místo k odpočinku a tichému zamyšlení, ale i muzejní expozice, věnované historii severního Plzeňska, národopisu, vývoji tradičních řemesel a zemědělství na venkově. Že i litinová kamna mohou být obdivuhodným uměleckým dílem dokládá expozice plaského železářství a litiny. Další lákadla představují tvůrčí dílny, koncerty nejen klasické hudby, přednášky, besedy a krátkodobé výstavy.
Dostavba barokního skvostu
Nová kupole byla nad
chrámem Zvěstování Panny Marie vztyčena teprve v roce 2005, stejnou metodou a ze stejného materiálu jako kdysi za Jana Blažeje Santiniho. Až budete stát pod ní a hledět vzhůru k lucerně, nad vámi bude téměř šedesát metrů vysoký prostor – zkrátka tolik, že by se sem téměř vešla celá
Petřínská rozhledna v
Praze.
Z původního vybavení kostela se dochovalo jen málo, například rokokový oltář, opatské křeslo Eugena Tyttla, iluzivní architektonická kulisa hlavního oltáře se čtyřmi iluzivně malovanými figurami řádových patronů cisterciáků a čtyři malované kartuše; výmalba kupole je nová.
Obnovu poutního místa symbolicky završí dostavba východního ambitu, na který plaským cisterciákům chyběl v 18. století čas i finance.
Dokončení Mariánské Týnice zahrnuje kromě druhého ambitu také obnovu tří mariánských kaplí a uzavření východního ambitového dvora; vznikne tak zázemí pro další kulturní a společenské aktivity zdejšího Centra baroka. S dokončením stavby se počítá patrně v roce 2020, symbolicky sto let po zřícení kupole.
Třikrát Santini
Dostavba Mariánské Týnice začala slavnostním poklepáním na základní kámen loni na jaře. Staví se ze speciálně vyrobených ručně pálených cihel a podle původních technologií, jen s využitím dnešního nářadí a zkušeností – a samozřejmě s úctou i respektem k Santiniho architektuře.
Otvíracích dob
Muzeua v Mariánské Týnici se dostavba dotkne jen nepatrně, takže se denně mimo pondělí můžete přijet podívat například na
expozici Baroko a jeho svět. Santiniho stavby na Plzeňsku, zejména pak na území někdejšího plaského kláštera, tu jsou představeny ve formě atraktivních modelů.
Stavbě
Mariánské Týnice u Santiniho časově i myšlenkově předcházel projekt
kostela Panny Marie Matky ustavičné pomoci a sv. Kajetána, zvaného U Kajetánů v
Nerudově ulici v
Praze. Naopak týnický projekt s centrálním půdorysným schématem architekt lehce využil u dalších staveb, a to zejména u
kostela sv. Václava ve
Zvoli a
poutního kostela Jména Panny Marie ve
Křtinách.