Bednářství nevymizí: Bednáří z Plzně zachovávají a rozvíjí tradiční pivovarské řemeslo

Bednáři Plzeňského Prazdroje jako jediní dodnes předávají v pivovaru z generace na generaci umění a znalost výroby pivovarských kádí. Sedmičlenná parta bednářů pokračuje v slavné tradici, která sahá až do začátků výroby plzeňského ležáku před více než 176 lety. V dobách největšího rozkvětu na začátku minulého století pracovalo v pivovaru zhruba 150 bednářů. Pivovarští bednáři vyrábějí a udržují velké ležácké sudy o objemu až 46 hektolitrů a hmotnosti až 800 kilogramů anebo pak menší transportní sudy o objemu 17, 25 a 50 litrů, ve kterých pivovar dodává nefiltrované a nepasterizované pivo pro speciální příležitosti. Umění bednářů můžete v průběhu roku obdivovat při zvláštních akcích v pivovaru.

Letos, poprvé po čtyřech letech, parta bednářů mezi sebe přijala nového člena, Milana Kubizňáka. Aby se jím mohl stát, musel nejprve projít tříletým učením v pozici tovaryše a poté složit mistrovskou zkoušku – samostatně vyrobit dřevěný soudek, naplnit ho pivem a podle tradice ho představit vedoucímu bednářské party. Pokud jeho soudek těsní a pivo z něj neteče, je správně vyrobený a tovaryš uspěl. Po této zkoušce obdrží nový bednář vandrovní knížku a stane se stálým členem prazdrojské party bednářů. Vandrovní knížku dostávali bednáři v 19. století a byl to nejen výuční list, ale byly v ní uvedeny také jejich osobní údaje včetně výšky nebo barvy očí. Obsahovala také reference od mistra bednáře. Díky tomu mohli být najímáni na práci po celém Rakousku-Uhersku. Byla to vlastně kombinace životopisu a cestovního pasu, jen detailnější. Tuto tradici před lety v pivovaru obnovili.
 

Prazdroj má ve svých sklepích více než sto ležáckých dřevěných sudů, které bednáři udržují a opravují. Dvakrát v roce, na jaře a na podzim, část prázdných sudů vyvalí ze sklepů a vysmolí – do dubového sudu bednáři nalijí smolu ohřátou na 200 stupňů Celsia a jeho převalováním ji rovnoměrně rozlijí po celé vnitřní ploše. Tato vrstva zajistí, že pivo nebude v přímém kontaktu se dřevem, aby z něj nepřebíralo nežádoucí vůně a chutě.

Vysklepení, tedy vyvalení ležáckých sudů ze sklepů na povrch, jejich smolení a následný návrat zpátky „pod zem“ zabere bednářům dva týdny. Prazdroj ve svých historických sklepích nechává v otevřených kádích kvasit a v dřevěných sudech následně zrát proslulý ležák Pilsner Urquell, který pak sládci porovnávají s tím, který zraje a kvasí v moderních cylindrokonických tancích. Díky tomu mohou zachovávat stálou a neměnnou chuť plzeňského ležáku jako v době před 180 lety.