Letní hvězdná obloha: co lze spatřit na přelomu července a srpna?

Letní obloha je doslova pastvou pro oči. Milovníkům vesmírného pozorování nabízí zajímavé úkazy jak na samém sklonku července, tak během srpna. Například pro pozorování Mléčné dráhy jsou vhodné dny na přelomu července a srpna. Za jasných nocí se nabízí velká pravděpodobnost zřetelně zahlédnout stříbřitý pás Mléčné dráhy. Ke sledování hvězdné oblohy v průběhu srpna láká také jasná planeta Saturn. Pokud ji budete pozorovat hvězdářským dalekohledem, spatříte i její prstence. Čekají nás také dva úplňky: červencový - někdy také nazývný "bouřkový" nastane 21. 7., avšak mimořádným úkazem bude 19. srpna "modrý" superúplněk, i když modré zbarvení od něj neočekávejte. Závěr měsíce rozzáří opět Mléčná dráha a vidět bude i světlo zvířetníku.

V polovině letních prázdnin ozdobí ranní oblohu trojice nápadných, bez dalekohledu snadno pozorovatelných planet: Saturn v souhvězdí Vodnáře, Mars a Jupiter v Býkovi, kde najdeme i hvězdokupy Plejády a Hyády. Kolem všech projde na obloze Měsíc. Ve středu 25. července 2024 se ocitne u Saturnu, 30. července 2024 u Marsu, následující ráno bude u Jupiteru. Určitě stojí za to si kvůli nim přivstat. Všechny tři planety pak budou ozdobou druhého pololetí roku.

Každoroční podívanou jsou Perseidy, neboli slzy svatého Vavřince. Nejoblíbenější meteorický roj bude letos opět rušit úplněk, a to v době jejich maxima. Maximum roje vychází na noc ze 12. na 13. srpna. Maximum slibuje 110 meteorů roje Perseid za hodinu. Nejvíce meteorů máme šanci zahlédnout za rozbřesku okolo 4. hodiny ranní. Zvýšený počet padajících hvězd ale určitě uvidíte kteroukoli noc od 10. do 15. srpna (meteory roje Perseid jsou vidět očima, dalekohled není třeba). Meteorický roj Perseid je aktivní přibližně od 17. července do 24. srpna 2024. Naši předkové nazvali srpnové létavice „slzami svatého Vavřince“ podle světce, který zemřel mučednickou smrtí 10. srpna roku 258.
 

Modrý úplněk bude červený

Letos nás v srpnu čeká také úplněk Měsíce. Nastane 19. až 20. srpna ve 20:28. Měsíc se na své oběžné dráze dostane do přízemí, tedy do bodu nejblíže k planetě Zemi. Bude tak oproti běžným úplňkům zhruba o 13 procent větší, především ale bude zářit jasněji. Pokud totiž nastane úplněk a Měsíc je poblíž perigea, blíže než 360 000 km od Země, je na nebi nepatrně úhlově větší a zářivější než obvykle, proto se mluví o superúplňku – vědci však tento termín nepoužívají. Díky zemské atmosféře bude mít vycházející úplněk oranžové zabarvení.

V souvislosti se srpnovým úplňkem se možná setkáte i s podivným názvem „modrý superúplněk“. Jde o doslovný neadekvátní překlad z anglického „blue supermoon“, což je odvozeno od slangového výrazu „once in a blue moon“. Do češtiny se dá výraz přeložit jako „jednou za uherský rok“. V Česku by se mu podle tohoto vzoru mělo správně přezdívat spíše "uherský". V anglofonních zemích toto rčení upozorňuje na fakt, že některý rok v průběhu léta (od června do září) nastávají vzácně 4 úplňky, obvykle totiž bývají jen tři. Letošní léto začalo letním slunovratem 20. června 2024 a končí podzimní rovnodenností 22. září 2024. Úplňky v tomto období nastávají 22. června, 21. července, 19. srpna a 18. září. Za „modrý měsíc“ se označuje třetí z těchto čtyř, tedy ten 19. srpna 2024. Výraz "blue moon" se používá také, když nastanou dva úplňky v jednom kalendářním měsíci, jako tomu bylo minulý rok. Rozhodně tedy nepočítejte s tím, že by Měsíc na obloze náhle zmodral, i když změna jeho barvy bude patrná – během východu Měsíce nebo před jeho západem dostane náš vesmírný souputník načervenalý odstín z důvodu zeslabení, zejména krátkovlnné části, při průchodu jeho svitu zemskou atmosférou.
 

Světlo zvířetníku nad obzorem

V druhé polovině srpna se těšte na zajímavý astronomický jev, tzv. světlo zvířetníku. Jedná se o sluneční světlo rozptýlené na částicích meziplanetární hmoty v rovině Sluneční soustavy. Částice, s rozměry 0,001 – 0,1 milimetru, pocházejí hlavně z ohonů komet nebo z drcených meteoritů. Zjednodušeně řečeno, jde o prach v okolí Slunce soustředěný do rozsáhlého disku, na který se ze Země díváme z boku. Jev získal název kvůli tomu, že jsou tyto částice rozprostřeny zejména v rovině Sluneční soustavy a ekliptiky – světelný kužel se tak promítá na oblohu do zvířetníkových souhvězdí. A jak zvířetníkové světlo poznáte? Když zapadne Slunce zapadne, skončí soumrak a obloha ztmavne. Tehdy lze nad západním obzorem proti hvězdnému pozadí najít mlhavý kužel neostré záře.
 

Barevné hvězdy letního nebe

Žlutooranžovou hvězdou letního nebe je Arktur, nejjasnější hvězda v souhvězdí Pastýře. Najdete ji jednoduše tak, že si prodloužíte oj Velkého vozu do oblouku, na jehož konci zmíněná hvězda leží. Je 30krát větší než Slunce, ale chladnější. Jeho povrch má oproti slunečnímu teplotu o 2 tisíce stupňů nižší. Vedle tohoto souhvězdí je souhvězdí Severní koruny, oblouček hvězd s nejjasnější hvězdou Gemmou. Jméno v překladu znamená Drahokam.

Oranžová hvězda Antares představuje srdce ze souhvězdí Štíra, které nebývá ale příliš viditelné (vystupuje u nás jen velmi málo nad obzor). Souhvězdí Herkula představuje svalnatého hrdinu, pod jehož pravým ramenem se nachází kulová hvězdokupa M13, která je nejjasnější na severní obloze. Kulové hvězdokupy – kulové útvary plné hvězd – patří k nejstarším skupinám hvězd v galaxii.