Kyselku dlouho znali především vodáci splouvající
Ohři jako zapomenuté místo plné chátrajících romantických staveb, probleskujících mezi stromy na břehu řeky kousek od
Karlových Varů. Signálem, že se pro lázeňský areál začalo blýskat na lepší časy, bylo otevření
Muzea minerálních vod a značky Mattoni ve zrekonstruovaném
pavilonu Löschner.
Muzeum stáčení minerálních vod v Kyselce
Heinrich Mattoni poznal
Kyselku díky svému příteli,
lékaři a význačnému balneologovi Josefu Löschnerovi, který mu tamní prameny popsal jako „zlato, které denně nenávratně uniká“, a pak s ním Kyselku osobně navštívil. Obnovený a kompletně rekonstruovaný
pavilon Löschner, postavený roku 1907 v alpském stylu, sloužil
do poloviny století 20. jako stáčecí provoz minerální vody. V
expozici věnované značce Mattoni a zakladateli společnosti si prohlédnete
řady historických dokumentů a dobových reálií, jako jsou fotografie, certifikáty ochranných známek, obchodní korespondence, mapy, projekty realizovaných i nerealizovaných staveb či historické lahve a sbírku etiket. Zpestřením zejména pro rodiny s dětmi jsou
interaktivní výstavní předměty, moderní technologie a animovaný film, v budoucnosti by tu měl vzniknout
ukázkový dobový provoz na stáčení minerálky.
Zašlá sláva lázní Kyselka
Heinrich Mattoni v Kyselce vybudoval
řadu nových budov – vodoléčebný ústav, kolonádu, park s umělým vodopádem, lesní promenády s vyhlídkami a rozhlednou, moderní stáčírnu minerální vody, elektrárnu, nákladní lanovku, železniční trať a další technická zařízení. Ačkoli s rodinou žil převážně ve Vídni, na břehu
Ohře dal vybudovat impozantní rodinné sídlo a o kousek dál lázeňský palác. Lázně, které se specializovaly na choroby dýchacích cest a srdce a nabízely vodoléčbu a cvičební terapii, nikdy neměly být konkurencí pro
Karlovy Vary, ale Mattoni většinou tamní stavby napodoboval a pečlivě dbal na to, aby to, co se staví v Kyselce, bylo alespoň o trochu lepší než ve Varech.
Povedlo se,
na přelomu 19. a 20. století se sem jezdilo léčit zhruba 700 pacientů ročně. U Ohře vznikly tenisové kurty a půjčovna lodiček, hosté měli k dispozici knihovnu a čítárnu, na promenádách hrála hudba.
Lázeňskou noblesu a křehkou krásu zničila první světová válka a dodnes se ji nepodařilo obnovit;
pavilon Löschner a nové muzeum jsou světlými výjimkami. To je také důvod, proč se v Kyselce pro
seriál Já, Mattoni, pořídilo jen pár záběrů. Podle producentů nejsou lázně pro natáčení příliš použitelné – to, co se zrenovovalo, je příliš moderní, a to, co není zrenovováno, je v dezolátním stavu.
Kde se seriál natáčel?
Seriál Já, Mattoni, se stomilionovým rozpočtem dosud nejdražší seriál v historii České televize, se natáčel na desítkách míst v Česku, štáb cestoval i do Rakouska a do Německa na mořské pobřeží. Pro často opakovanou scénu s konvojem kočárů mířících ke kostelu si roli centra
Karlových Varů zahrál
Žatec a
jedno z nejznámějších náměstí z českých filmů a seriálů. Mají ho rádi i zahraniční filmaři, nepotřebuje totiž mnoho úprav; obvykle stačí zakrýt moderní nápisy a odstranit to, co do minulosti nepatří, tedy například hromosvody, satelity či kanály.
Průčelí vily radního Knolla filmaři našli v
letohrádku Kinských v
Praze a v pražském
Karlíně vznikaly záběry z
ulic v New Yorku,
sídlo barona von Teuberg a budovy v Kyselce objevíte v
Bílině, natáčelo se také v
Květné zahradě v
Kroměříži, na
zámcích Konopiště a
Buchlovice nebo na
zámku Velké Březno. Původní není ani
rodinná vila Mattoni v Kyselce, která se nyní opravuje; tu si zahrála
vila továrníka Wolfruma, jinak sídlo Českého rozhlasu Sever v
Ústí nad Labem.