Odhaduje se, že nejzhoubnější nemoc v historii zdecimovala mezi 14. až 18. stoletím třetinu až polovinu Evropanů. Kosti obětí morových epidemií najdeme jak v
kostnici pod kostelem Všech svatých v Sedlci u
Kutné Hory, tak v
kostnici v chrámu sv. Petra a Pavla v
Mělníce i v
kostnici pod kostelem sv. Jakuba v
Brně a také v nedlouho otevřené
kostnici v Kolíně.
Také nejstarší část
Olšanských hřbitovů, největšího pražského pohřebiště, vznikla po morové epidemii v roce 1679. Předposlední velká morová epidemie tehdy postihla hlavně
střední Čechy a
Prahu, kde podle úředních záznamů zemřelo dvanáct tisíc lidí, tedy téměř třetina obyvatel. O necelých dvě stě let později byl starý morový hřbitov zrušen, ale na rohu u
Olšanského náměstí dodnes stojí
kostel sv. Rocha z roku 1682, zasvěcený také dalším patronům na ochranu proti moru.
Morové sloupy
Mementem nepředstavitelného utrpení a hrůz jsou morové sloupy, které dodnes zdobí tisíce náměstí a návsí. Protože morové rány si lidé vysvětlovali jako boží trest, obvykle na nich najdete plejádu
svatých ochránců, od
Rocha a
Šebestiána přes
Rozálii,
Karla Boromejského a
Františka Xaverského až po
Kateřinu Sienskou a
Barboru.
Morový sloup na náměstí Svobody v
Brně připomíná mor, který město sužoval v letech 1679–1680.
Za odvrácení morových ran orodoval i
morový sloup v
Toužimi, poslední velkou epidemii černé smrti ze začátku 18. století pak připomíná
mariánský sloup na
Dolním náměstí v
Olomouci. Byl výrazem vděčnosti olomouckých měšťanů po skončení moru, který tehdy v českých zemích zabil přibližně 200 tisíc lidí. Ze stejné doby pochází i
morový sloup v
Kutné Hoře,
morový sloup v
Poličce,
mariánský morový sloup v
Pecce,
sloup Nejsvětější Trojice v
Bakově nad Jizerou,
morový sloup ve
Velvarech anebo
morový sloup na náměstí v
Moravské Třebové. Poděkováním za ukončení morové epidemie byl i
mariánský morový sloup na Hradčanském náměstí v
Praze.
Kaple, kalvárie a morový špitál
Vděčnost neměla jen podobu sloupů, vznikala i větší umělecká díla. K nim patří například
kaple sv. Rocha u
Zlatých Hor, postavená z veřejné sbírky místních občanů jako dík za odvrácení morové epidemie roku 1632. Jako projev díků za odvrácení morové nákazy roku 1683 vzniklo
poutní místo Kalvárie v Jaroměřicích u
Jevíčka, téměř zázračný konec morové nákazy připomíná také
poutní kaple Panny Marie Bolestné na
Havranickém vřesovišti u Popic.
Výjimečnou památkou na svět, který neznal antibiotika, očkování, ani jiné preventivní prostředky, je
bývalý morový špitál s kaplí Nejsvětější Trojice v
Českých Budějovicích. První zmínky sahají až do roku 1371, současnou podobu získal kolem roku 1515. Špitálku se říkalo U nuzných a sloužil lidem s nakažlivými chorobami, tedy
leprou, morem nebo cholerou. Později se z něj stal chudobinec, po rekonstrukci v něm vznikly kanceláře Národního památkového ústavu.
Kolem moru a dalších témat se točí i nejrůznější expozice na hradech a zámcích, například na
zámku v Kunštátě. Má název
V erbu tří pruhů a seznámí vás nejenom s tím, jak se stavěly hrady, co a jak se vařilo anebo jak vypadal duchovní svět lidí ve středověku, ale i s válkami a morovými epidemiemi. Nahlédnete dokonce do dobového morového špitálu!
A
co je to vlastně za chorobu? Mor, nebo také černý mor, je infekční onemocnění způsobené
bakterií Yersinia pestis. Jde o zoonózu přenášenou na člověka blechami z hlodavců i když nová studie tvrdí, že onemocnění krysy jako přenašeče vůbec nepotřebuje, protože se snadno šíří lidskými blechami a vešmi žijícími na lidech a v jejich oblečení. Nemoc má dvě formy:
plicní, které se rovněž říká černá smrt, a
bubonickou (žlázovou), neboli dýmějový mor. Snadnost a rychlost šíření moru vzrůstá při vzniku plicní formy onemocnění. Tehdy se mor šíří závratnou rychlostí vzduchem. V současnosti se sice v
Evropě nevyskytuje, ale například v USA a některých státech jižní Ameriky ano, stejně tak jako v jižní a jihovýchodní Asii a Africe. Nejaktivnější ohniska choroby jsou na
Madagaskaru, v
Kongu a v
Peru.
Cesta černé smrti Evropou
Do Evropy mor přicestoval s karavanami po hedvábné stezce. Traduje se, že když tatarská armáda nakažená morem obléhala krymský přístav Kaffa, dnešní Feodosii, poprvé použila biologické zbraně: mrtvoly nakažených spolubojovníků totiž Tataři katapultem vrhali přes hradby do města.- Od Černého moře pak mor přivezla do Itálie janovská obchodní flotila, která na podzim v roce 1347 přistála na Sicílii. Mor se začal rychle šířit především kolem velkých obchodních center a cest, už na přelomu let 1347-1348 se objevil v Janově, Benátkách a dalších velkých přístavních městech ve Středomoří.
Nejdříve jižní Moravu a vzápětí Čechy zasáhl mor v letech 1349 a 1350 jen lehce, další epidemie ale přišly vzápětí a ty už měly desítky tisíc obětí. Druhou vlnu historie zaznamenala v letech 1357–1363, další pak přišly v letech 1369–1371, 1380–1382 a v roce 1390. Odhaduje se, že jen během 14. století zemřela třetina obyvatel Evropy.- Podle církve byl mor božím trestem za hříchy lidstva, ale viníci se hledali všude, od postavení planet přes Židy až po čarodějnice. Dnes už víme, že pomohla teprve péče o hygienu a čistotu městských ulic, ale tehdy lidé hledali spásu ve vykuřování pelyňkem, jalovcem, kadidlem nebo sírou, rozhánění špatného vzduchu zvoněním kostelních zvonů nebo střelbou z děl, případně stavěním morových sloupů.
- Poslední morové epidemie Evropu zasáhly na počátku 18. století, v českých zemích se mor naposled objevil roku 1716.