
Výrazně zbarvený
konipas horský je u nás poměrně
běžným druhem, který se nevyhýbá ani blízkosti lidských sídel. Jeho život je spjatý s vodou. Nejčastěji na něj narazíme při procházce podél
proudících toků, ale spatřit ho můžeme i u
vodních nádrží. Lidová označení, jako třasořitka, třasprdelka, třasolka nebo cacorka, odkazují na jeho neposedné pohupování dlouhým, štíhlým ocasem. Ohrožením jsou pro něj necitlivé zásahy do vodních toků, klimatická změna i šíření nepůvodních druhů organismů.
Poznávacím znamením všech konipasů je
dlouhý, úzký ocas, kterým téměř neustále kývají nahoru a dolů. Teorií proč to dělají, je více. Jedna říká, že se tak chrání proti útoku predátorů. Když konipas přistane na zemi, okamžitě zakmitá ocasem. Tento pohyb může
upoutat pozornost predátora a
vylákat ho z úkrytu, dokud je pták ještě ve střehu a může se vyhnout ulovení. Pokud se v okolí predátor nenachází, začne se konipas krmit a v určitých intervalech pohybuje ocasem pro případ, že by se v blízkosti přece jenom nějaký objevil. Další hypotézou je, že kýváním ocasem
plaší sedící hmyz, kterým se živí.
Věrní konipasi vyvádějí mladé dvakrát i třikrát do roka

Konipasi horští mají
žlutou spodinu těla, kterou shora kryje popelavě šedý kabátek. Přilétají ze zimovišť ve
Středomoří ve druhé polovině března. Svým
partnerům i hnízdištím jsou
věrní. Místo pro hnízdění si vyhledávají v blízkosti vody, ve výšce okolo 2 metrů nad zemí nebo nad vodní hladinou. Hnízdí v
dutinách a
skalních štěrbinách, ale za vděk vezmou i puklinami vodních staveb a konstrukcemi lávek či mostů. Stavbu hnízda má na starosti samice. Běžně snáší
5–6 vajec a pár může zahnízdit dvakrát, výjimečně i třikrát do roka. O úspěchu hnízdění rozhoduje především počasí, které má vliv na dostupnost a množství potravy. Tu tvoří zpravidla
hmyz, nicméně konipasi nepohrdnou ani
pavouky, drobnými
měkkýši, korýši a v jejich jídelníčku se mohou objevit i
pulci obojživelníků či rybí
potěr.

Konipasi jsou úzce vázaní na tekoucí vodu, ale někteří se přizpůsobili a hnízdí i na některých regulovaných tocích, pokud mají kamenité, štěrkové nebo betonové volně přístupné břehy. O jejich životní prostředí je však mohou připravit
výstavby údolních nádrží, zatrubnění toků nebo klimatická změna přinášející dlouhodobá období horka s minimem srážek. Potenciálně ohrožující jsou také některé
nepůvodní druhy rostlin a živočichů, zejména křídlatky japonské dokážou rychle zarůstat břehy toků, čímž znemožňují konipasům
volný pohyb podél břehů, kde obvykle hledají potravu. Takovému prostředí se pak konipasi vyhýbají.
Pomáhejte konipasům a zapisujte svá pozorování

Nabídněme konipasům dostatek hnízdních příležitostí. Ocení zejména
různé typy polobudek, které můžeme po dohodě s vlastníkem objektu umístit třeba pod lávky a mosty nebo na jiná místa v blízkosti vody chráněná před predátory. Při úpravách vodních toků a stavbě poldrů mysleme také na přírodu a nechávejme v nich
přirozená koryta potoků a řek.
Ačkoli je konipas tažný druh a drtivá většina jich tráví zimu v teplém Středomoří, každý rok v Česku malá část populace zimuje. Česká společnost ornitologická proto vyzývá veřejnost, aby v
zimním období věnovala konipasům horským pozornost a zapisovala jejich
pozorování do faunistické
databáze Avif.
Ptákem roku 2025 byl vyhlášen konipas horský.
Hlavními důvody jsou představit veřejnosti méně známý druh a upozornit na význam přirozených vodních toků pro živočichy, lidi i krajinu.
Konipas horský obvykle žije hlavně na březích rychle tekoucích potoků nebo říček.
Kýváním ocasem se může chránit proti útokům predátorů a také tím může plašit sedící hmyz, kterým se živí.
Konipas horský se živí zpravidla hmyzem, ale neodmítne ani pavouky, drobné měkkýše, korýše nebo i pulce obojživelníků a rybí potěr.
Konipasi horskí mohou zahnízdit dvakrát a výjimečně i třikrát do roku.
Mezi hlavní ohrožení patří necitlivé zásahy do vodních toků, klimatická změna a šíření nepůvodních druhů rostlin a živočichů.
Den ptactva si můžeme připomenout v Dendrologické zahradě v Průhonicích 5. dubna 2025.
V Přerově můžete navštívit stálou expozici s názvem Ptáci České republiky, kde je vystaveno 593 jedinců od 365 ptačích druhů a vejce u 248 druhů.
Hlavní úloha těchto stanic je záchrana, léčení a následné vypouštění zraněných nebo jinak handicapovaných živočichů zpět do volné přírody.