I když je výskyt
starčku úzkolistého v
Krkonošském národním parku zatím omezen na několik lokalit, představuje
jeho šíření riziko i pro tuto unikátní oblast. První výskyt byl zaznamenán v roce 1999 v
Harrachově (lokalita Na Mýtě), později v roce 2014 u vlakového nádraží ve
Vrchlabí a v roce 2018 znovu v
Harrachově při okraji silnice směrem ke státní hranici. Zatím poslední záznam pochází z roku
2023 z
Labského dolu, kde se starček objevil na okraji asanované
cesty Lavina.
Zatím šlo o malé skupiny rostlin, které se
podařilo odstranit, ale u invazních druhů nelze jejich další šíření vyloučit. Správa KRNAP proto prosí veřejnost o pomoc při sledování výskytu této rostliny – vaše informace mohou pomoci zabránit jejímu rozšíření do naší přírody.
Starček úzkolistý má schopnost
rychle se šířit a přizpůsobovat různým podmínkám, často vytváří rozsáhlé porosty, které vytlačují původní druhy. Rostlina navíc obsahuje
toxické pyrolizidinové
alkaloidy, které mohou
ohrozit pasená zvířata, a dokonce
kontaminovat mléko či
med. Rozroste-li se starček na přírodních stanovištích, může způsobit nenávratné škody na ekosystémech.
Pomáhejte s likvidací invazní rostliny kdekoli v republice
Česká botanická společnost vyzývá všechny zájemce, aby pomohli
mapovat výskyt starčku úzkolistého prostřednictvím aplikace
iNaturalist.org. V případě
Krkonošského národního parku můžete využít i oficiální kontakty Správy
KRNAP (záložka kontakty) a lokalitu nahlásit přímo.Více informací o rostlině roku naleznete na stránkách České botanické společnosti botanospol.cz.
Starček úzkolistý (Senecio inaequidens) je invazní druh pocházející z jižní Afriky. V České republice se poprvé objevil koncem 90. let minulého století. Rychlost jeho šíření a možné negativní dopady na přírodní stanoviště i zdraví zvířat a lidí z něj činí
vážnou hrozbu. Starček úzkolistý se
do Evropy dostal omylem spolu s ovčí vlnou a jeho první výskyty byly zaznamenány v Německu na konci 19. století. V České republice byl poprvé zaznamenán v Děčíně v roce 1997. Od té doby se šíří zejména podél silnic a železnic a bohužel začíná pronikat i do přírodních biotopů. Jedná se o
žlutě kvetoucí polokeř z čeledi hvězdnicovité. Na rostlině může vyrůst
80 až 100 jasně žlutých dlouze stopkatých
úborů, které mají asi 2 cm v průměru a vytvářejí bohaté chocholíky. V České republice tato rostlina postupně vykvétá velmi dlouho, a to
od června do listopadu. Opyluje jí létající hmyz.
Rostlinou roku 2025 v České republice byl vyhlášen starček úzkolistý (Senecio inaequidens), který je invazním druhem pocházejícím z jižní Afriky.
Starček úzkolistý byl zaznamenán například v Krkonošském národním parku, v Harrachově, ve Vrchlabí a v Labském dolu.
Starček úzkolistý představuje hrozbu pro původní druhy rostlin, protože vytváří rozsáhlé porosty, které je vytlačují. Tato rostlina také obsahuje toxické látky, které mohou ohrozit zvířata i kontaminovat mléko a med.
Pyrolizidinové alkaloidy mohou ohrozit pasená zvířata a mohou také kontaminovat mléko a med, což představuje riziko pro zdraví.
Veřejnost může přispět k monitoringu výskytu starčku úzkolistého a následně tyto informace poskytnout Správě KRNAP nebo hlásit přes aplikaci iNaturalist.org.
První záznam o výskytu starčku úzkolistého v České republice pochází z roku 1997 z Děčína.
Krkonoše jsou nejvyšším pohořím České republiky a domovem bohaté historie a rozmanité krajiny. Návštěvníci mohou obdivovat jedinečné přírodní scenérie, například ledovcové údolí Labský důl, a také navštívit významná turistická střediska jako je Harrachov nebo Vrchlabí.
Harrachov je známý sportovním areálem s několika skokanskými můstky a nabízí i další aktivity jako muzea, bobovou dráhu nebo sklárnu s minipivovarem.
Vrchlabí leží v údolí horního toku Labe a je díky své klíčové poloze a mnoha památkám považováno za přirozené centrum Krkonoš, což mu vysloužilo přezdívku 'brána Krkonoš.'
Starček úzkolistý kvete velmi dlouho, od června do listopadu, a na rostlině může vyrůst až 100 jasně žlutých dlouze stopkatých úborů.