Seznamte se: všichni prezidenti Československa a České republiky

Politik a diplomat Edvard Beneš (28. května 1884, Kožlany – 3. září 1948 Sezimovo Ústí) byl druhý československý prezident. Úřad zastával po abdikaci T. G. Masaryka od roku 1935 do roku 1938, znovu se funkce ujal po druhé světové válce a prezidentem byl až do léta 1948.

Petr Pavel (* 1. listopadu 1961, Planá) je armádní generál Armády České republiky ve výslužbě. Čtvrtým prezidentem České republiky byl zvolen v lednu 2023, ve funkci vystřídal v březnu 2023 svého předchůdce Miloše Zemana.

Pomníky a sochy, jména náměstí, ulic, muzeí i městských čtvrtí, škol, gymnázií a dokonce jedné univerzity, naučné stezky i turistické chaty: zakladatele novodobého československého státu připomínají tisíce míst. Tomáš Garrigue Masaryk (7. 3. 1850 Hodonín – 14. 9. 1937 Lány) byl vědec a filozof, pedagog, politik a první československý prezident.

Ačkoli byl Ludvík Svoboda (25. listopadu 1895, Hroznatín – 20. září 1979, Praha) prezidentem v době normalizace, mezi lidmi se coby důstojník československých legií a veterán druhé světové války z východní fronty těšil mnohem větší úctě než jeho předchůdci.

Osmým prezidentem Československa v letech 1975–1989 byl Gustáv Husák (10. ledna 1913, Dúbravka – 18. listopadu 1991, Bratislava), politik slovenského původu a nejvýznamnější představitel období normalizace. Jeho éru provázelo postupné utužení komunistické moci a s ním související represe, propouštění ze zaměstnání a korupce.

Václav Klaus (* 19. června 1941, Praha) je ekonom a politik, spoluzakladatel Občanské demokratické strany. V letech 1992–1998 působil jako předseda vlády, v letech 2003–2013 zastával úřad prezidenta České republiky.

Miloš Zeman (* 28. září 1944, Kolín) je politik, ekonom a prognostik. Třetím prezidentem České republiky se stal v březnu 2013 a stejně jako oba jeho předchůdci, Václav Havel a Václav Klaus, úřad zastával dvě funkční období, tedy maximální ústavou povolenou dobu. Úřad opouští v březnu 2023.

Klement Gottwald (23. listopadu 1896, Dědice nebo Heroltice u Vyškova – 14. března 1953, Praha), který sehrál hlavní úlohu v komunistickém státním převratu v únoru 1948, se po odstoupení Edvarda Beneše nechal zvolit na jeho místo jako první československý dělnický prezident.

Druhý československý „dělnický prezident“ Antonín Zápotocký (19. prosince 1884, Zákolany – 13. listopadu 1957, Praha) pocházel ze skromných poměrů, z rodiny průkopníka českého dělnického hnutí a spoluzakladatele české sociálně-demokratické strany Ladislava Zápotockého.

Od roku 1957 do roku 1968, kdy byl prezidentem Antonín Novotný (10. prosince 1904, Letňany – 28. ledna 1975, Praha) skončily politické procesy 50. let a období teroru vystřídala uvolněná atmosféra 60. let. Ovšem právě v té době také Novotný vyhlásil, že socialismus v Československu zvítězil, a slovo „socialistická“ se poté dostalo i do oficiálního názvu republiky.

Právník, který se skvěle orientoval v anglosaském a mezinárodním právu, psal básně a společně s bratrem Theodorem přeložil humoristický román Jeroma Klapky Jeroma Tři muže ve člunu: to byl Emil Hácha (12. července 1872, Trhové Sviny – 27. června 1945, Praha). Prezident předmnichovské Česko-Slovenské republiky a protektorátu Čechy a Morava podle historiků patří k nejméně pochopeným osobnostem českých dějin.

Václav Havel (5. října 1936 Praha – 18. prosince 2011 Vlčice-Hrádeček) byl spisovatel a dramatik, jeden z prvních mluvčích Charty 77, vůdčí osobnost politických změn v listopadu 1989, poslední prezident Československa a první prezident České republiky po Sametové revoluci. Svými postoji v letech totality si získal postavení uznávané morální autority. Hloubkou názorů na problémy soudobé civilizace a promyšleností jejich formulací se stal i v nové ústavní funkci respektovanou osobností, mezi politiky ojedinělou.