#světovéČesko a Barborky, Lucky, Ambrož, krampusové a další tajemné postavy adventu

Strašpytlové je vytuší v každém stínu, nebojsové je nevidí vůbec, to je známá věc. Přesto každý prosinec ožívají tak jako kdysi, zlehka našlapují před dveřmi a klepáním na okna se dožadují vstupu. Pootevřete dveře a dobře se rozhlédněte, ať konečně víte, co číhá v zasněžených dvorcích a koutech!
 

Kdo přichází s adventem?

Slovo advent pochází z latinského výrazu adventus, což znamená příchod. Samozřejmě míněn je hlavně příchod Ježíše Krista a Vánoc, jenže temný prosinec, kratičké dny a předlouhé noci vylákaly na svět spoustu dalších zajímavých postav.

Čas Barborek přicházel ještě před Mikulášem, a to v předvečer svátku svaté Barbory, kdy jednotlivá stavení obcházely dívky či ženy v bílých šatech se zahalenými obličeji, v rukou s košíčky a zvonečky. Hodným dětem rozdávaly jablíčka nebo oříšky, pro ty zlobivé mívaly po ruce metličku. Na rozdíl od Mikuláše Barborky nikdy nechodily samy, počet se lišil podle regionálních zvyklostí: dvě, tři, šest, jak kdy a jak kde.

Klid nenastal ani po Mikuláši, protože 7. prosince přišel čas pro Ambrože. Zvyk, který se zdaleka neudržoval všude a většinou vymizel už před několika desítkami let, byl spojený s honěním dětí kolem kostela. Za soumraku 7. prosince se u kostela objevil Ambrož, muž v bílé košili, s černou čepicí a zakrytým obličejem, v ruce s koštětem polepeným bílým papírem a uzlíkem cukroví. Občas nějaký pamlsek upustil, tím přilákal drobotinu a pak ji koštětem proháněl kolem kostela.
 

Postrach jménem Lucky

Tajemné bílé postavy zvané Lucky dřív chodívaly po staveních až před Štědrým dnem, aby „upily noci“, později své aktivity přesunuly ke dni svaté Lucie na 13. prosinec. Zlobivé nebo hodné děti Lucky neřeší, vyžadují jediné: aby byl váš dům jako ze škatulky, což kontrolují vymetáním rohů dlouhými husími brky. Běda, když na nich ulpí nějaká špína!

Lucky také hlídaly, zda ženy během adventu dodržují zákaz předení a tkaní. Pokud přistihly hospodyni u kolovratu, odnesly jí kužel, pokud při draní, rozfoukaly jí peří. Po jejich návštěvách se prý nezdárné domácnosti proměnily v kůlničky na dříví.

Na rozdíl od Barborek Lucky nechtějí od dětí slyšet písničky a básničky; většinou totiž nemluví, ale syčí. V některých krajích monotónně opakují „jdu, jdu, noci upiju“.
 

Nejstrašnější z nejstrašnějších: klovcové báby, žber a peruchta

Z Ambrože a Lucek mohly mít děti legraci, ale opravdový děs vyvolávaly zlé bytosti, tedy klovcové báby a bytost zvaná krvavá peruchta. Klovcové báby jsou vylepšené Lucky; podobně jako ony neřeknou ani slovo, jen mumlají nebo tiše syčí – kdo by se jich nebál? V jižních Čechách nebo Pojizeří mívaly dlouhé „čapí“ nosy, ale jejich náplň práce se od běžných Lucek v ničem nelišila. Někdy dokonce nosily veliký nůž a strašily děti, že jim rozpářou bříška, když se o adventu nebudou postit.

Společně s nimi občas chodil také Žber, obluda pokrytá koudelí. Před Žberem mívaly děti veliký strach: vozíval s sebou totiž několik pytlů koudele. Kde měli nehodné, zpupné děti, tam zastavil, vešel do jizby a spratkovi prý rozřezal břicho, vnitřnosti vybral a místo nich vložil koudel. Za týden se vrátil a mrtvé dítě odvezl do svého obydlí.

Také před krvavou peruchtou neboli perchtou bylo radno mít se na pozoru. Má šerednou masku s velkými zuby, kožich a v rukou třímá krvavý nůž a vědro. Na Štědrý den dopoledne prý chodí kontrolovat dětem bříška, jestli dodržují půst (a neptejte se jak, jistě na to přijdete sami). Vypustit peruchtu mezi ostatní celkem vlídné hrdiny prosincových podvečerů si organizátoři adventních akcí troufnou jen někde, a tak na ni musíte mít štěstí – anebo smůlu?
 

Osmkrát o krampusech

• Začátek adventu doprovází krampusové – fenomén posledních let v podobě šeredných čertů. Zatímco čerti z českých pohádek jsou většinou špinaví a veselí moulové, kteří kdekomu zbaští kdeco, s krampusy není radno si vůbec začínat. Démonická strašidla přišla na svět v Alpách, patři k jihoněmeckému a rakouskému folkloru a od ušmudlaných českých pekelníků se na první pohled liší děsivým vzhledem.
• Seznámit se s nimi tváří v tvář i mimo advent můžete v Kaplici, kde vznikla Galerie Krampus.
• Každý krampus představuje malé umělecké dílo: jejich masky se vyřezávaly z lipového nebo borového dřeva, ručně se malovaly, rohy obvykle pocházely z muflonů, beranů, kamzíků nebo koz.
• Odpudivě nevypadá jen čertí čenich, ale i outfit, v němž by neměla chybět pravá kůže, hadry, řetězy a kravské zvonce. Když si k tomu přimyslíte pekelnou muziku a nějaké pyrotechnické a ohnivé efekty, útlocitnější povahy budou mít zaděláno na infarkt.
• Pochod čertů sice zní divně, ale podobně jako se samotnými krampusy se i tady čeština přizpůsobila německému výrazu „Krampuslauf“, tedy průvod či doslova „běh čertů“. Krampuslaufy se odehrávají na mnoha místech Rakouska, Švýcarska, severní Itálie a Slovinska a jejich tradice často přesahuje 500 let. V minulosti na ně často měla spadeno církev, pro kterou šlo o akci s pohanskými kořeny.
• Čas krampusů přichází kolem Mikuláše, ale někde je můžete potkat už dřív, jinde naopak později. Mají jediný úkol: šířit hrůzu a dělat neplechu. Nijak se s tím nepářou, a tak v patách krampusům tu a tam jezdí policie.
• Krampusům se podobají čerti, které můžete během adventu potkat při oslavách na Východní Moravě, například v Lidečku nebo ve Valašských Kloboukách. Bývají zahalení včetně obličeje v kožichu, přepásaní řetězem, ověšení kravskými zvonci a s kozími nebo beraními rohy na hlavách a v ruce třímají metly. Pro vylepšení své hrůzostrašnosti prý dřív mívali na čele a rukávech našitou ježčí kůži. Občas s nimi chodí „prďa“, bezrohý čert, který vydává „prdivý zvuk“, smrtka a kůň.
• U všech akcí, kde se rojí krampusové, si rozmyslete, zda s sebou vzít děti. Zkušenosti a psychologové říkají, že není radno s sebou brát děti mladší než zhruba sedmileté, někde dokonce pořadatelé zakazují přijet na akci s kočárkem.