Půvabná soška malého Ježíška, vystavená úctě lidí v
kostele Panny Marie Vítězné v
Praze na
Malé Straně, přijímá denně návštěvníky z desítek zemí světa. Lidé zde prosí o pomoc, uzdravení, mír, někteří s důvěrou očekávají narození dítěte, a mnozí se vrací, aby poděkovali. Líbezná
tvář malého Ježíška přitahuje svou krásou. Pravicí dítě žehná, zatímco
levice drží zemský globus završený křížem – celý svět spočívá v jeho ruce. Řádové sestry ji
několikrát ročně převlékají do jiného vzácného roucha a v roce 2009 ji papež obdařil
zlatou korunkou. Korunka se nenasazuje přímo na sošku, je připevněna samostatně těsně nad Jezulátkem.
Soška je vysoká 47 centimetrů, je
dřevěná s povrchem vymodelovaným z barevného vosku. Pod voskem prosvítá plátno. Představuje dítě
Krista ve věku 4-5 let. Tvářička má zvláštní výraz, který nedokáže žádná kopie přesně napodobit. V obličeji a kudrnatých vlasech, které měly původně tmavé zbarvení, lze pozorovat
maurské rysy, což odpovídá
španělskému původu sošky. Ježíšek je oblečený do dlouhé košilky, pod níž jsou vidět bosé nožky. Soška se obléká do královských rouch, v minulosti byla zdobena vzácnými šperky, které pocházely z darů věřících. Nejcennějším klenotem byla dnes ztracená kopie řádu Zlatého rouna.
Šatník sošky čítá okolo tří set oděvů, ne všechny jsou ale použitelné.
Většina šatů jsou dary z vděčnosti. Část Ježíškova šatníku je možno zhlédnout ve volně přístupném
muzeu (třeba šaty, které mu Jezulátku věnovala Marie Terezie nebo šatečky z exotických zemí). Úkol převlékat Ježíška je svěřen
sestrám karmelitkám Dítěte Ježíše, které pomáhají bratřím bosým karmelitánům starat se o toto poutní místo.
Jak se Jezulátko dostalo do Prahy
Soška Pražského Jezulátka pochází ze Španělska. Zde také byla pravděpodobně zhotovena ve druhé polovině 16. století nebo dříve. Legenda vypráví, že se Ježíšek zázračně ukázal jistému mnichovi, který podle jeho podoby sošku vymodeloval.
Sošku Jezulátka přivezla ze Španělska
vévodkyně Marie Manriquez de Lara, která se roku
1556 vdala za pana Vratislava z Pernštejna. Předala ji jako svatební dar své dceři Polyxeně z Lobkovic. Polyxena Jezulátko velmi uctívala a jako vzácný dar pak věnovala roku
1628 klášteru bosých karmelitánů u kostela
Panny Marie Vítězné.
Oblékání Pražského Jezulátka
Pražské Jezulátko lidé znají především v jeho královském oděvu. Oblékání Jezulátka zdůrazňuje jeho pravé lidství – tak jako matka obléká své dítě, tak sestry karmelitky oblékají Ježíška. Roucha samotná však naznačují jeho božství, jeho kněžský a královský majestát.
- Bílá: barva slávy, čistoty a svatosti – pro slavnosti, dobu velikonoční a vánoční
- Červená: barva krve a ohně – pro Svatý týden, Svatodušní svátky a svátky sv. Kříže
- Fialová: barva pokání – pro dobu postní a adventní
- Zelená: barva života a naděje – pro liturgické mezidobí (nejčastější barva)
První vrstvou oděvu je spodní
košilka – říza či alba. Jedná se o suknici z bílého plátna s otvory pro ruce nebo s krátkými rukávy. Někdy ji zdobí jednoduchá výšivka nebo krajka. Spodní košilka se navléká přes hlavu a zapíná nebo zavazuje se vzadu. Přes řízu se obléká
barevná košilka. Střihem se podobá
dětské košilce s rukávy a zapíná se též vzadu. Přední díl košilky je bohatě zdobený, ve vzorech se často uplatňují motivy z křesťanské symboliky. Spodní okraj košilky bývá zakončen
krajkami nebo jiným dekorem.
Navrch se obléká
pláštík, který se barvou i vzorem shoduje s košilkou. Na závěr se na ruce a na krk navlékají
okruží, pokud nejsou součástí košilky.