Jako město zasažené ničivými nálety za druhé světové války se
Praha musela během druhé poloviny 20. století vypořádat s řadou prázdných míst v historickém centru. Důvod vybombardování prostoru kolem
Jiráskova a
Karlova náměstí je nejasný a nejčastěji se mluví o navigačním omylu amerických letců. Proluka na nároží
Rašínova nábřeží a Jiráskova náměstí zůstala dlouho prázdná: jako by dlouhá desetiletí čekala na stavbu, která si reprezentativní místo s výhledem na
Pražský hrad a
Malou Stranu skutečně zaslouží. Tím se stal
Tančící dům, stavba, která vrátila Prahu na mapu současné světové architektury a zároveň první stavba špičkového světového architekta, která vznikla v Praze po sametové revoluci. Vznikl v letech 1992–1996 a jak ukáže následující příběh, u jeho zrodu stála řada náhod.
Tančící dům: ikonická stavba na nábřeží Vltavy
Spoluautorem je
Vlado Milunić, český architekt jugoslávského původu, který kdysi bydlel v sousedním domě na nábřeží spolu s
Václavem Havlem. Jak architekt vzpomíná v
knize Tančící dům, s Havlem se mimo jiné bavili také o tom, že by bylo úžasné, kdyby na sousední, koncem války vybombardované parcele, stál dům celý věnovaný kultuře.
„…Pak jako zázrakem náhodou přišla sametová revoluce a Václav se z nepřítele státu náhodou stal jeho prezidentem,“ píše Milunić.
„Na základě náhodné zmínky prezidenta Václava jsem dostal objednávku na studii nárožního domu s kulturní náplní. Chtěl jsem, aby dům, který vznikl na základě a jako důsledek sametové revoluce, byl její reflexí. Proto jsem navrhl objekt složený ze dvou částí, statické a dynamické, podobně jako společnost, kdy se její menší část oddělila od většinové, staticky totalitně strnulé a vydala se do světa změn. Můj projekt se čirou náhodou zalíbil mému příteli Pavlu Kochovi, který náhodou v Praze zastupoval holandskou společnost Nationale Nederlanden. Z taktických důvodů jsme pro realizaci budovy náhodou získali velmi vhodného partnera, architekta Franka Gehryho. Další náhodou došlo k tomu, že dva architekti z odvrácených konců zeměkoule ve vzácné shodě postavili za holandské guldeny Praze hezký odvážný dárek, který se stal pozitivním symbolem města, tancem nad koncem totality. Byla to úžasná doba a náš dům je toho dokladem…“
Těch náhod bylo opravdu hodně: jen na několika předchozích řádcích jich napočítáte sedm.
Ginger & Fred v Praze
Slavný taneční pár Freda Astaira a Ginger Rogersovou nepřipomínají jen romantické muzikálové a taneční filmy, ale také
Tančící dům. Jméno dostal podle tvaru dvou nárožních věží, kdy tanečníka představuje věž kamenná a jeho partnerku s rozevlátou sukní věž skleněná. Dům s prvky dekonstruktivismu byl vyprojektován za pomoci na svou dobu revolučních počítačových technologií a při stavbě se uplatnila řada inovativních materiálů a postupů. Od začátku v něm byly kancelářské prostory, které upravovala například
architektka Eva Jiřičná. V domě sídlí rovněž
Galerie Tančící dům a
Dancing House Hotel; luxusní apartmány Ginger Royal Suite a Fred Royal Suite jsou umístěné přímo ve věžích budovy.
V sedmém patře Tančícího domu se nachází
Ginger & Fred restaurant, Glass bar a
vyhlídková terasa, odkud můžete obdivovat kruhový výhled na Prahu.
Na portálu Kudy z nudy jsme ji zařadili do
výčtu 21 ikonických staveb 21. století; podívejte se na ty další.
Frank Owen Gehry a jeho ikonické stavby
Frank Owen Gehry (* 28. února 1929 Toronto, jako Ephraim Owen Goldberg) je americko-kanadský architekt. Pochází z druhé generace polských Židů; jeho dědeček odešel z Lodže v roce 1908.- Jako architekt si rád pohrává s tvary budov, křivkami a vlnami. Roztančené linie Tančícího domu se dají najít i u starších staveb, což byly například budovy Vitra Design Muzea v německém Weilu nad Rýnem (1989) a Amerického kulturního centra v Paříži (1988–1994, Gehryho první realizace velké kulturní instituce mimo území Spojených států).
- Gehryho dílem je rovněž hudební pavilon pro venkovní letní koncerty v Millenium Parku v centru Chicaga, největší koncertní scéna pod širým nebem ve Spojených státech s vlajícími křivkami nerezové oceli.
- Patrně nejproslulejší Gehryho stavbou je Guggenheimovo muzeum ve španělském Bilbau, dokončené roku 1997. Společně s Tančícím domem či budovou nadace Louise Vuittona uprostřed Boulogneského lesíku v Paříži (2001–2007) je přímým důkazem toho, že Gehryho stavby díky nezaměnitelnému rukopisu přitahují pozornosti široké veřejnosti a po bouřlivých počátečních debatách se rychle zařadí mezi obdivované turistické atrakce.
- Architekt Vlado Milunič sice nejprve uvažoval o spolupráci s Francouzem Jeanem Nouvelem, pozdějším autorem budovy Zlatý anděl na Smíchově, ale nakonec oslovil Gehryho. Ten prý prohlásil, že pro zemi, jež dala Americe Jaromíra Jágra, udělá cokoli.
K posledním stavbám Franka Gehryho patří koncertní hala Walta Disneyho v Los Angeles, všemi barvami hrající Biomuzeum v Panamě, sídlo společnosti Facebook v kalifornském Menlo Parku, centrála stejné firmy v londýnském West Endu či budova University of Technology v Sydney. O svém prvním projektu pro Austrálii Gehry poznamenal, že to je prý naposledy, co navrhnul budovu, která vypadá jako zmuchlaný papírový pytlík.