Nejmenší
lázně západních Čech leží v
malebné krajině mezi
Plzní a
Karlovými Vary. Uchovaly si atmosféru letoviska daleko od rušného komerčního světa a jsou tak ideální pro ty, co hledají klidné, téměř
rodinné prostředí.
Bonusem navíc je
jedna z ekologicky nejčistších oblastí u nás a také
přírodní léčivé zdroje: studený pramen minerální uhličité vody má největší obsah volného oxidu uhličitého v Česku. Stejně jako
hlavní lázeňská budova i pramen se jmenují podle
pražského profesora a kardiologa Bohumila Prusíka, velkého příznivce
Konstantinových Lázní.
Švihák lázeňský, sedláci a princ Konstantin
Máte rádi vtípky o lázeňských
švihácích? Jednoho potkáte přímo v
Konstantinových Lázních:
Švihák lázeňský se totiž jmenuje dřevěná, 2,5 m vysoká socha, kterou lázním daroval významný plzeňský umělec,
akademický sochař Jaroslav Šindelář. Stala se symbolem
náměstí U Fontány.
Kdyby totiž měla v
lázních stát socha jejich
zakladatele, byl by to umělecký oříšek: musela by totiž zobrazovat
sedláky z Nové Vsi, kteří dobře znali léčivé účinky podivně zbarvené a páchnoucí vody z lesní tůně obklopené
rašeliništěm. Doprovázet by je měl
kníže Konstantin Dominik Löwenstein, který nechal vodu z pramene posoudit u znalců minerálních vod doktora Nehra z Mariánských Lázní a profesora Wirabela z Wertheimu. Na základě jejich dobrozdání chtěl vykoupit pozemky a založit lázně, po vzoru nedalekých a úspěšně se rozvíjejících
Mariánských Lázní.
Jednání se nakonec protáhla na několik desítek let, a tak pozemky s
lázněmi odkoupil až Konstantinův syn
Karel Löwenstein v roce 1837. To už u pramene stála patrová kamenná budova s dvaadvaceti pokoji, jídelnou a pěti lázeňskými kabinami. Patřila k
oblíbeným výletním cílům pro obyvatele
Bezdružic a okolí, pomocí slatinných zábalů z místních zdrojů se tu úspěšně léčila padoucnice.
Zvláštní ale bylo, že kníže Konstantin v lázních nechtěl sám hospodařit, naopak: lázeňskou budovu přenechal nájemcům s podmínkou, že chudým a méně majetným poskytnou koupele zdarma anebo jen za symbolickou cenu. Není proto překvapením, že lázně nesou jeho jméno, podobně jako
lázeňský hotel Löwenstein.
Do Konstantinek na nordic walking
Modernizované lázeňské domy,
wellness centrum s panoramatickým výhledem do lázeňského parku,
bazén s vířivkami, bio a finská sauna, solná jeskyně,
parní lázeň, fitness a také
kavárna Srdíčko v hlavní lázeňské budově s rozlehlou terasou v lázeňském parku: tak vypadá současnost v
Konstantinových Lázních. Kromě široké škály léčebné rehabilitace a wellness terapií si můžete vyzkoušet i
nordic walking: v parku a okolí vznikly stezky různé náročnosti, lázně organizují i každoroční
Nordic Walking Cup.
V objevování a prozkoumávání lázeňského okolí vám pomohou
cyklostezky a
naučné stezky na
Hradišťský vrch,
jednu z našich stolových hor s
přírodním koupalištěm v bývalém lomu, na
Šipín, k
Úterskému potoku, ke
Studánce lásky a na
Ovčí vrch. Ten leží severozápadně od lázní a poznáte jej na první pohled: stojí na něm zdaleka viditelná
kaple ve tvaru rotundy.
Výlety do okolí pěšky nebo na kole
- První písemnou zmínku o pramenech budoucích Konstantinových Lázní byste zřejmě našli v urbáři z roku 1566, kde v zápisu o dělení dědictví majitele bezdružického panství je uveden lesní pozemek v místě zvaném Smraďák. Právě sem se chodili sedláci z Nové Vsi osvěžovat do malé tůně.
Jedna z naučných stezek vede na Šipínské hradiště; to se rozkládá na ostrohu nad hlubokým údolím Úterského potoka a jeho soutokem s Hadovkou. Na protějším břehu leží valy bývalého slovanského hradiště Bezemín a asi o dva a půl kilometru dál nad údolím Hadovky stezka vede na hrad Gutštejn, jednu z nejromantičtějších zřícenin Plzeňska. Nad Úterským potokem se vypíná také zřícenina hradu Falkenštejn.- Naučná stezka Krasíkov – Ovčí vrch prochází krajinou severozápadně od Konstantinových Lázní, územím spojeným se jmény šlechtických rodů Švamberků, Harantů a Löwensteinů. Kamenná mohyla z hradišťského čediče a kaple Smrtelných úzkostí Kristových připomíná revoltu sedláků z roku 1680, kdy vydrancovali nedaleký bezdružický zámek a pak se opevnili na Ovčím vrchu, aby čelili trestné výpravě. Nad vojenskou přesilou nemohli vyhrát, v bojích tehdy přišlo o život 49 povstalců.
Löwensteinové byli potomky falckého kurfiřta Friedricha I. (1425–1476). V 17. století se rod rozdělil do dvou hlavních linií na Löwenstein-Wertheim-Freudenberg a Löwenstein-Wertheim-Rosenberg. V Čechách měli svá panství zejména příslušníci druhé linie, například zámek Bor u Tachova, Bezdružice, Krasíkov a další. Bor ovšem byl pro Löwensteiny jen vedlejším sídlem, hlavním byl bavorský Kleinheubach.