#světovéČesko a kostely sv. Mikulášů: výlety se světcem, který roznáší dárky

Svatý Mikuláš je jedním z nejuctívanějších světců na světě. U nás jsou mu zasvěceny desítky kostelů včetně chrámu sv. Mikuláše na Malé Straně v Praze. Možná není nejkrásnější na světě, ale bývá označován za nejkrásnější stavbu českého baroka. Nechali ho postavit jezuité, a to po vzoru slavného římského kostela Il Gesù, který byl prototypem jezuitských kostelů. Jeho štíhlá zvonice a mohutná, 60 metrů vysoká kupole jsou v panoramatu historického centra nepřehlédnutelné a hlavní oltář se sochou sv. Mikuláše je největší barokní oltář v Praze. Freska na kostelním stropě je dokonce možná největší barokní freska v Evropě; pokrývá plochu kolem 1 500 metrů čtverečních. Malby zachycují některé scény ze života sv. Mikuláše a z centra Prahy se tak podíváte až do italského Bari, kde je sv. Mikuláš pochovaný.
 

Svatý Mikuláš: jak dobře jej znáte?

Mikuláš se narodil kolem roku 280 ve městě Patara v jižním Turecku v rodině zbožných a bohatých křesťanů. Po smrti rodičů rozdal jejich majetek chudým, a protože nestál o projevy vděčnosti, vydal se na pouť do Palestiny. V té době ale ve městě Myra (nyní Demre) zemřel biskup a novým se měl stát ten, kdo jako první vejde následujícího rána do chrámu: tím byl právě poutník Mikuláš. Zpočátku se sice vzpíral, ale nakonec úřad přijal a poctivě jej vykonával až do své smrti. Byl oblíbený, proslulý svou dobročinností i jako ochránce všech nespravedlivě obviněných a pronásledovaných, sirotků a vdov. Zda skutečně zemřel 6. prosince nevíme, jistý není ani rok: bylo to patrně někdy mezi lety 345 až 352.

Jako všichni světci z jeho doby nebyl ani Mikuláš nikdy oficiálně prohlášen svatým, jeho uctívání se zkrátka stalo součástí víry. Za svatého ho dnes uznávají všechny křesťanské církve, je patronem několika evropských zemí i měst a celé řady povolání, namátkou rybářů a námořníků, soudců, advokátů, notářů, obchodníků, lékárníků, hostinských, obchodníků s vínem, řezníků, sládků, lihovarníků, mlynářů i pekařů, sedláků, tkalců, kameníků či knihařů. Zkrátka na jednoho svatého starostí víc než dost.
 

Posmrtná pouť do Bari

Jak klidný byl život i smrt sv. Mikuláše, o to dobrodružnější příběh provází jeho ostatky. Původně byl pohřebný v Myře, ale když se v 11. století Malá Asie stala součástí islámského světa a Mikulášův hrob se dostal do rukou muslimů, italští námořníci se rozhodli, že to tak nenechají, Myru přepadli a Mikulášovy ostatky odvezli do Bari. V Demre tak zůstal prázdný sarkofág, zatímco v Bari kvůli oblíbenému světci postavili zbrusu novou baziliku / Basilica di San Nicola. Stavba byla zahájena roku 1087, kryptu s Mikulášovými ostatky posvětil papež Urban II. už o dva roky později, nicméně vysvěcení se kostel dočkal po více než sto letech.
 

Čerti, andělé a Černý Petr

Ve většině evropských zemí Mikuláš přichází do domácností už v předvečer svého svátku, aby zkontroloval, jak se děti v posledním roce chovaly. Někde naděluje dětem dárky pod polštář, jinde do bot nebo do velkých ponožek. Ve frankofonní části Belgie chodí s Mikulášem Taťka rákoska, ve Švýcarsku zase Schmutzli, vousatá postava v dlouhé černé kápi.

A odkud se vzala naše tradice čertovského a andělského doprovodu? Je prý posledním zbytkem mikulášských průvodů, které zhruba od 15. století chodívaly městy a vesnicemi v předvečer svátku sv. Mikuláše. Trochu se podobaly masopustním průvodům: Mikuláše v nich doprovázeli dragouni a husaři, myslivci, mouřeníni, kominíci, ras, Turci, smrtka, andělé a čerti.

Zatímco našemu Mikulášovi zbyli z velkolepých průvodů jen andělé a čerti, zajímavého pomocníka má nizozemský Sinterklaas, který „připlouvá ze Španělska“ a přiváží s sebou pro změnu mouřenína. Černý Petr / Zwarte Piet má nalíčenou černou tvář, výrazné červené rty a renesanční oblečení, baví děti a rozdává jim sladkosti a malé dárky.
 

Pět mikulášských zastavení

• Mezi všemi svatomikulášskými kostely má výjimečnou pověst středověký kostel sv. Mikuláše na hoře Krudum. Nejtajemnější vrchol Slavkovského lesa leží mezi Horním Slavkovem a Sokolovem a právě z kostela na jeho úpatí prý každý rok svatý Mikuláš vychází.
• Leckde se také konávaly mikulášské trhy, kde se prodával perník, marcipán, drobné hračky a také legendární figurky čertů ze sušených švestek. Můžete si je zkusit vyrobit doma, není to nic složitého.
• Il Gesù, kostel Nejsvětějšího jména Ježíšova v Římě, je mateřský kostel Tovaryšstva Ježíšova, jezuitů. Byl postaven v letech 1568–1580 podle plánů Jacopa Barozziho da Vignola, dokončil jej Giacomo della Porta. Jeho díly jsou hlavně kupole, apsidy a průčelí.
• Římský kostel je pokládán za jednu z prvních barokních staveb a stal se vzorem pro stovky jezuitských kostelů po celém světě, nejenom pro kostel sv. Mikuláše na Malé Straně, ale například i pro kostel sv. Ignáce na Karlově náměstí.
• A ještě jedna mikulášská perlička: v kostelíku sv. Mikuláše nedaleko Salcburku na Štědrý den roku 1816 poprvé zazněly tóny písně, kterou dnes známe pod názvem Tichá noc. Dnes už nestojí, byl zbořen po povodni v roce 1899.