Jen málo pohádkových postav má tak jasně určené místo bydliště jako
Rumcajs, jehož domovem je
Jičín, město v
Českém ráji. Všechny pohádkové bytosti potkáte v
interaktivní galerii Rumcajsův svět Radka Pilaře a také v
Rumcajsově ševcovně pod
Valdickou bránou. Tam měl švec Rumcajs domácnost v době, kdy ještě býval počestným jičínským řemeslníkem a loupežnická kariéra na něj teprve čekala. Od města dostal slavný loupežník dárek k padesátým narozeninám:
Rumcajsovu lavičku najdete v lipové aleji naproti domku, kde žil dědeček Václava Čtvrtka, autora loupežnického vyprávění. Projít si můžete také pohádkovou
Rumcajsovu stezku z Mladějova do Jičína.
Petrovští a jejich hrad
Když se dalo víc dobrodruhů dohromady, vznikla loupežnická tlupa. Z nich nejznámější byli
Petrovští, jejichž působištěm prý býval
les Vidrholec či Fidrholec. Na rozdíl od Petrovských existuje dodnes, i když s menší rozlohou než kdysi. Ve středověku se táhl na východ od
Prahy až k
Českému Brodu, jeho pozůstatkem je
Klánovický les společně s
přírodním parkem Klánovice – Čihadla a
Škvoreckou oborou. Při procházce se rozhlédněte kolem sebe: že si jen těžko dokážete představit loupežníky, číhající mezi řídkými stromy? Jenže až do konce 18. století byl Vidrholec nefalšovaný temný hvozd, strašidelný a kvůli loupežníkům i nebezpečný. Co je tady drželo? Důvod je zřejmý: lesnatou krajinou vedla důležitá císařská silnice z Prahy na Moravu, po níž coby snadná kořist jezdívali obchodníci se zbožím.
Dnes z Vidrholce zbyla kromě Klánovického lesa a několika dalších uvedených míst hlavně jména, často inspirovaná lesní tematikou: najdete tu
Dubeč, Doubek a Dubeček, Háje nebo
Kostelec nad Černými lesy, krvavou loupežnickou minulost zase připomíná pražská čtvrť
Hrdlořezy. Strašidelný Vidrholec sice zmizel, podobně jako
Petrovští, ale jejich stopy najdete tam, kde byste to zřejmě nečekali: o tlupě loupežníků v čele s Petrovským z Petrovic se zmiňuje i jedna z legend z
hradu Kokořín. Při rekonstrukci hradu na počátku 20. století bylo ve sklepení pod věží nalezeno dvaadvacet lidských koster. Podle jedné teorie patřily ostatky lidem, které lapkové unesli a žádali za ně výkupné, podle druhé verze šlo o samotné loupežníky, za trest zazděné hluboko v hradním sklepení.
Za Ledříčkem k Zemské bráně
Svou tlupu míval i
hodný loupežník Ledříček, který v první polovině 19. století působil především v okolí
Klášterce nad Orlicí a v podhůří
Orlických hor. Příběhy o jeho slavných činech i zločinech najdete na informačních panelech na stezce v
údolí Divoké Orlice. Nejhezčí část se jmenuje
Zemská brána, nedaleko se můžete zastavit u
Pašerácké lávky nebo pod
Ledříčkovou skálou, kde měl vysoko nad zemí svou jeskyni. Loupežnické řemeslo vydržel provozovat přes dvacet let. Zahynul tak, jak se dalo čekat: prý se zřítil ze skály, když lezl do svého doupěte.
Karásek alias Pražskej Honza, postrach Lužice
- Přestože byl loupežník Jan Karásek Čech jak poleno, jeho rejdištěm se stalo zahraničí. Narodil v roku 1765 v Praze na Smíchově, vyučil se truhlářem a řezníkem. Za krádeže a loupežná přepadení si párkrát pobyl ve vězení, nakonec se usadil v saském Stolpenu a posléze v Leutersdorfu u hostinského Greibicha. Vzal si jeho dceru Magdalenu a dal dohromady desítičlennou loupežnickou bandu.
- Kradli hlavně v noci, maskováni černými vousy a se začerněnými obličeji. Museli vypadat jak ze špatné komedie: Wessel měl ochrnutou ruku, Engelmann jen jedno oko, Budyšínský někde přišel o půlku nosu, Koehler byl polohluchý a Fritz kulhal. Při loupeživých výpravách se sice „vychytrale“ domovskému Leutersdorfu vyhýbali, ale právě tam je v srpnu 1800 pochytali. Padlo deset rozsudků lámání kolem, ale nakonec to skončilo doživotím. V drážďanském vězení Karáskovi nasadili patnáctikilové okovy, přesto se dvakrát pokusil o útěk. Nakonec dostal samovazbu a přikovali ho k pryčně; zemřel v roce 1809.
- Přestože byl Karásek lump a zloděj, v saském městě a centru Horní Lužice Bautzenu/Budyšíně ho milují jako hrdinu bez bázně a hany. Johannes Karasek je hrdinou řady legend a pohádek, najdete tu krčmu Zum Karasek, jeho jméno dokonce nese jedna z městských věží. Mimochodem, právě věže jsou pro středověké městečko typické: napočítáte jich sedmnáct včetně Bohaté věže z 15. století, která je téměř o 1,5 metru odkloněná od svislé osy.