Petrovští loupežníci z Vidrholce
Podobně jako anglický lidový hrdina
Robin Hood žil se svojí družinou v lese
Sherwood nedaleko Nottinghamu, našim lapkům a zlodějům poskytoval útočiště
český Sherwood aneb
les Vidrholec či Fidrholec. Táhl se na východ od
Prahy až k
Českému Brodu a dodnes se z něj část dochovala.
Pozůstatkem středověkého
Vidrholce je
Klánovický les společně s
přírodním parkem Klánovice – Čihadla a
Škvoreckou oborou. Při procházce se rozhlédněte kolem sebe: dnes si jen těžko dokážete představit
loupežníky, číhající mezi řídkými stromy. Jenže až do konce 18. století byl Vidrholec nefalšovaný
temný hvozd, strašidelný a kvůli loupežníkům i nebezpečný. Co je tady drželo? Důvod je zřejmý: lesnatou krajinou vedla důležitá císařská silnice z
Prahy na Moravu, po níž coby snadná kořist jezdívali obchodníci se zbožím. Dnes z Vidrholce zbyla kromě
Klánovického lesa a několika dalších uvedených míst hlavně jména, často inspirovaná lesní termatikou: najdete tu
Dubeč, Doubek a
Dubeček, Háje nebo
Kostelec nad Černými lesy, krvavou loupežnickou minulost zase připomíná
pražská čtvrť Hrdlořezy. Vidrholec ale zmizel, podobně jako
Petrovští. Co o nich vlastně víme?
Petrovští a Kokořín
Petrovští loupežníci byli tak slavní, že se jejich jméno dostalo i do pohádek: vzpomínáte si na
příběh Zvířatka a Petrovští? Proč se jmenovali právě takhle se ale neví; jedni říkají, že v 17. století ve Vidrholci nějakou dobu pobýval známý lupič Petrovský se svou tlupou, další zase tvrdí, že pocházejí z osady
Petrov či
Petrovice. Jisté je, že podle soudních spisů a katovských knih hrdelního práva v
Říčanech,
Kolodějích a
Kouřimi trvalo řádění loupežníků ve Vidrholci dlouhá staletí a nejednou skončilo pochytáním lapků a jejich popravou. Jenže Petrovští byli nesmrtelní: vždycky odněkud znovu vylezli, škodili a zase zalezli do svých slují, aby se objevili o pár let později a zase o kousek dál znovu.
Jedna z band se ale zřejmě odstěhovala dál na sever a jejich rejdištěm se stalo
Kokořínsko, kraj romantických roklí a
kamenných pokliček. Zemské silnice tudy sice nevedly, ale na loupežníky tu čekalo něco lepšího:
opuštěný hrad. Když po třicetileté válce císař Ferdinand zařadil
Kokořín mezi „prokleté“ hrady, které se již nesměly opravovat, usadila se prý v jeho zdech
banda loupežníků v čele s Petrovským z Petrovic a záhy se stala postrachem celého okolí. Řádění loupežníků připomíná několik pověstí, ale nakonec samotná jejich existence také byla považovaná za báchorku – než se
při rozsáhlé rekonstrukci ve sklepech a také ve studni našlo množství koster. Šlo o unesené nešťastníky, za které lapkové žádali výkupné a v chudém kraji se žádného nedočkali, anebo o samotné loupežníky, za trest zazděné hluboko v hradním sklepení?
Pohádky a povídačky
Hora, Kopec nebo Vrch svatého Vavřince: pražský Petřín vystřídal v průběhu staletí několik jmen. Na jeho vrcholu stojí už více než sto let rozhledna, ale dřív se odtud táhl les až k Bílé hoře a ve skalách a lomech, které tu zbyly po lámání opuky, se prý za třicetileté války usadili lapkové a vojenští zběhové – zkrátka petřínští loupežníci, zkráceně Petrovští. Jisté je, že už v první polovině 19. století začaly na Petříně parkové úpravy a od té doby měli loupežníci smůlu.- Pohádka Zvířátka a Petrovští se objevuje v několika verzích včetně animovaného filmu Jiřího Trnky z roku 1946, který si odvezl hlavní cenu z filmového festivalu v Cannes. Příběh zvířátek, která obsadí doupě loupežníků a zaženou je mečením, bečením, štěkáním a kokrháním, ale není ryze český: zpracoval jej Hans Christian Andersen i bratři Grimmové v pohádce Brémští muzikanti.