Největší pískovcová skalní brána Evropy je zároveň považovaná za nejkrásnější přírodní útvar celého
Českého Švýcarska. Zblízka se dokonce
Pravčická brána zdá mnohem větší, než jaké jsou její nejčastěji uváděné rozměry: rozpětí téměř 27 metrů, výška klenby 16 metrů a šířka sedm až osm metrů.
Je krásnější a větší než jiné skalní brány? Určitě ano, hlavně proto, že je „naše“. Jedinečná je i svým zasazením do okolní krajiny plné lesů, skalních věží a stěn, úzkých soutěsek a kopců. Ostatně právě kvůli skvělým výhledům sem lidé putovali už před 250 lety.
Na Pravčickou bránu v nosítkách nebo na koni
Že si vymýšlíme? Kdepak, na rozdíl od jiných míst, kam turisté pronikli až v druhé polovině 19. století,
Pravčická brána přitahovala zvídavé výletníky skutečně už o sto let dříve.
Promenádní stezku z Hřenska ke Třem pramenům a dál k impozantní kamenné bráně nechal
kníže Edmund Clary-Aldringen upravit už v roce 1833. Dnes již zaniklá cesta mívala pískovcovou dlažbu, po klenutém můstku přecházela přes vodní náhon k pilám a pro pohodlí návštěvníků tehdy byla částečně odtesána i skalní stěna. Dodejme, že komfort pro výletníky ale zacházel mnohem dál: v
Hřensku se dal najmout mezek, kůň s vodičem anebo dokonce nosítka.
Také další služby v okolí se během 19. století rozšiřovaly: dva roky po zprovoznění
Edmundovy soutěsky na řece Kamenici dal kníže na
Mezní Louce postavit
Grandhotel, zařízení s 35 pokoji, salony, knihovnou, čítárnou a kuřárnou. Rozlehlá stavba sloužila knížecí rodině a jejím hostům, ubytovávali se tu také nejbohatší hosté. Vznikly tu tehdy módní
klimatické lesní lázně, kde se dokonce plánovalo využití pro místní minerální prameny.
Gabrielina stezka: cesta plná výhledů
S vylepšením se nezapomnělo ani na
Pravčickou bránu: malý, kůrou pobitý domek, sloužící jako výčep, v roce 1881 nahradil
výletní zámeček Sokolí hnízdo a vznikla také
promenádní cesta směrem k Mezní Louce, které se dnes říká
Gabrielina stezka. Okruh se tak uzavřel: kdo přijíždí do
Českého Švýcarska autem a chce vidět
Pravčickou bránu, zaparkuje buď v
Hřensku nebo na
Mezní Louce. Ke
Třem pramenům se dá dojet autobusem nebo
výletním vláčkem (jezdí do konce října) a pak můžete projít celou
naučnou stezku od Tří pramenů přes Pravčickou bránu a po Gabrielině stezce dojít až na Mezní Louku.
Šest kilometrů dlouhou trasou od Tří pramenů až na Mezní Louku vás budou provázet dva zkušení průvodci: sice jsou jen namalovaní na informačních panelech, ale o národním parku ví skutečně všechno. Tím prvním je
Elisalex, manželka knížete Edmunda Clary-Aldringena, druhým pak
profesionální strážce národního parku. Na každém zastavení také objevíte obrázek pískovcového patníku, který ukazuje, kolik kilometrů zbývá do cíle a jak dlouho vám bude cesta ještě trvat.
Pohled zdálky
Časy, kdy se téměř až pod impozantní skalní oblouk dalo vyjet na koni anebo se po bráně chodilo jako po kamenném mostě, jsou už dávno pryč: k
Sokolímu hnízdu se dostanete jen pěšky a nahoru na skalní oblouk se naposled dalo dostat v roce 1982. Od té doby je vstup na samotnou bránu zakázán, ale když se vydáte po schodech vzhůru na
skalní vyhlídky, uvidíte alespoň zbytky starého kamenného můstku a letitých, v pískovci prochozených cest. Jsou malou nápovědou, co by s bránou udělaly záplavy turistů: přestože se po oblouku chodilo přibližně „jen“ 250 let, výletníci ztenčili pískovec téměř o 60 až 70 centimetrů. Zákaz vstupu tak pro nejkrásnější přírodní útvar
Českého Švýcarska znamená oddálení jeho zániku i zachování pohádkové brány pro další generace.
Pokud vyšplháte k vyhlídkám až nahoře na hřebeni proti
Pravčické bráně, čeká vás fantastická podívaná nejenom na slavný skalní útvar, ale i na
Pravčický důl,
Malý Pravčický kužel i úchvatné
Stříbrné stěny.
Slavné skalní brány
Pravčická brána je z našich skalních bran největší, ale rozhodně ne jediná: v Česku totiž objevíte plno dalších, mnohem méně známých skalních bran a skalních oken. Z těch větších to jsou například Malá Pravčická brána, Zkamenělý zámek, kamenná brána v Broumovských stěnách nebo Skalní brána u Ralska, malou skalní bránu najdete u Jestřebických pokliček na Kokořínsku, další brána stojí u Milštejna, k dokonalosti vybroušená je skalní brána zvaná Ptačí polibek nebo Sokolí pusinky v Příhrazských skalách.- Pravčická brána se sice neobjevila ve Hře o trůny, ale zato stojí a ještě dlouho stát bude. Skalní brána zvaná Azurové okno takové štěstí neměla: jedna z nejznámějších turistických atrakcí na Maltě, která byla kulisou hned v několika filmech, se v roce 2017 zřítila do moře.
Rájem skalních bran je Národní park Arches / Arches National Park ve východním Utahu, severně od města Moab v USA. Byl vyhlášen v roce 1929 a nachází se tu přibližně dva tisíce přírodních pískovcových oblouků; bohužel každý rok se některý z nich zřítí. Pověstné jsou zejména Double Arch a Delicate Arch, s pouhými 16 metry výšky maskot národního parku. Svou křehkostí překvapuje Landscape Arch, s 88 metry jeden z nejdelších skalních oblouků světa. Na první pohled je jasné, že se blíží jeho konec: v nejtenčím místě skála měří necelé dva metry. Ovšem na pád jednoho z nejdelších přírodních mostů světa se čeká už pěknou řádku let, takže patrně hned tak to nebude.