Blahodárné účinky
vodoterapie znali už ve starověkém Egyptě, Řecku i Římě. Středověk na zázračné působení pramenité vody na organismus trochu pozapomněl a její sílu objevil až po několika staletích
jesenický rodák Vincenz Priessnitz.
Historku o obyčejném klukovi z hor, který pozoroval zraněnou srnku, jak si chodí omývat ránu do pramene, asi znáte.
Neuvěřitelně zní ale pokračování příběhu: na počátku 20. let 19. století totiž přestavil rodný dům na Gräfenberku na malý vodoléčebný ústav a postupně vybudoval
lázně, kam se sjížděli lidé z celé Evropy i ze zámoří.
Z chudé horské osady vyrostlo
vyhledávané lázeňské místo a obyčejný kluk se stal
uznávaným léčitelem, který byl v roce 1846 vyznamenán císařskou Velkou zlatou občanskou medailí I. třídy. Podle jeho vzoru vznikaly vodoléčebné ústavy po celé Evropě a malé lázně na
Gräfenberku dnes známe jako
Priessnitzovy léčebné lázně. A zvlášť v dnešní uspěchané době stojí za to si připomenout
hlavní Priessnitzův odkaz: že studená voda, aktivní přístup k léčebnému pobytu v přírodě a čistý vzduch skutečně umí léčit.
Síla vzduchu a vody
Priessnitz několikrát prohlásil, že lidi neléčí on, ale okolní
příroda a všechno, co k ní patří. Neměl sice k dispozici moderní lékařské přístroje, ale trefil se dokonale: místo, kde stojí
Priessnitzovy léčebné lázně, je skutečně jedinečné. Pod nimi v hlubokých zónách zemské kůry se totiž nachází tektonické zlomy, odkud voda k povrchu vynáší některé kovy a stopové prvky. Geologické anomálie ovlivňují
vlastnosti vody i energii místa. Když připočítáte jedinečné klima, sycené vzdušnými proudy Baltického moře s ionty jodu a molekulami mořské soli, výsledkem je
region s nejčistším vzduchem v celé republice. Společně s
Priessnitzovými léčebnými lázněmi si této výsady užívá
Karlova Studánka, moderní a přitom starobylé
lázně obklopené horskou přírodou na východní straně nejvyšší hory
Jeseníků Pradědu.
Vodoléčba v přírodě
A skvělá zpráva pro všechny
výletníky? To všechno si můžete vychutnat jako obyčejní návštěvníci ve volně přístupném
balneoparku ve svahu nad
lázněmi. Spíš než léčebné zařízení jde o zážitkovou stezku vodní zahradou. Trasa začíná u
informačního centra za
hlavní lázeňskou budovou Priessnitz a vyzkoušíte si tu leccos, od chůze po různě velkých oblázcích přes brodění v hlubším bazénku čapí chůzí s nohama ponořenýma do půli stehen až po přírodní sprchu. Doprovázet vás bude báječně
studená pramenitá voda, hojivá i svěží. Schválně, zda staré vodoléčebné procedury fungují? Pokud ano, třeba vám klesne vysoký krevní tlak, přestane vás bolet hlava a posílí se i oslabená imunita.
Kolem pramenů s hůlkami
Nic nepokazíte také specialitou jménem
Gräfenberg walking, na kterou lázně lákají na svých webových stránkách. Nejde o nic jiného než nordic walking, kdy ale chodíte po
úbočích Studničního vrchu od pramenu k pramenu a od památníčku k památníčku. V okolních lesích jsou jich desítky a obejít je všechny je téměř nemožné. Přesto některé stojí nejenom za vidění, ale i ochutnání: síla zdejších horských pramenů spočívá v jejich molekulární struktuře, která z ní vytváří doslova „živou vodu“. Tím „nejživějším“ je podle výzkumů lichtenštejnské laboratoře Hado Life Europe poměrně málo známý a odlehlý
Finský pramen; najdete jej v nadmořské výšce 920 metrů na červené značce vedoucí z lázní kolem Jitřního a Večerního pramene k
Ripperovu kameni. Vyzkoušet můžete také
Priessnitzův, Bezručův, Večerní a Jitřní pramen: ty jsou charakteristické svou slabou, zdraví prospěšnou radioaktivitou.
Živá voda, borovice a zábaly
Voda je léčivá, uklidňující, osvěžující a dotváří ráz krajiny. V Jeseníku to ví podobně jako v Salcbursku: klima Priessnitzových léčebných lázní je totiž podobné ovzduší vyhlášených lázní Bad Gastein v Rakousku. Vysoko nad střechami secesního lázeňského městečka láká k procházce naučná stezka mezi borovicemi. Takzvané královny Alp jsou známkou vynikající kvality ovzduší a účinky borového dřeva jsou prokázané i vědecky. Věděli jste, že pečivo uskladněné v chlebovce z borového dřeva neplesniví a ti, kteří spí v místnosti obložené borovým dřevem, mají lepší tepovou frekvenci? Navíc takové pokoje šíří svou jedinečnou vůni i po sto letech.
Léky a technologie se mění, ale starý dobrý Priessnitzův zábal přežil všechno. Jak vlastně funguje? Základem jsou tři vrstvy: na mokrý obklad se pokládá neprodyšný vodotěsný materiál, například igelit nebo bublinková folie. Třetí, vrchní vrstva je suchá. Místo pod obkladem – třeba bolavý krk nebo klouby – se nejprve ochladí, pak se teplota vyrovná a nakonec se místo zahřívá. Celý proces trvá zhruba hodinu a půl až dvě hodiny.