Při návštěvě monumentálního
zámku v Jaroměřicích nad Rokytnou na
Vysočině si užijí hlavně milovníci baroka. Na trase ze
sálu předků s bohatě zdobeným stropem přes
modrý salon s obrazárnou, pracovnu hraběnky, zlatý přijímací salón či
pracovnu hraběte až po
taneční sál ale něco citelně chybí:
zámecké divadlo, tedy místo, kde měla
první česká opera premiéru. Kam se jaroměřické divadlo podělo?
Zlaté barokní časy Jaroměřic
Ve své nejslavnější době patřily
Jaroměřice nad Rokytnou hrabatům z Questenberku.
Jan Adam Questenberk (1678–1752) dal zámku podobu, v jaké jej známe dnes, a z honosného sídla se
zámeckým parkem a přiléhajícím
chrámem sv. Markéty udělal pověstné centrum kulturního života. Měl zde velkou knihovnu, galerii, divadlo i vlastní kapelu. Jejím kapelníkem – a také hraběcím komorníkem – byl
František Antonín Míča (1696–1744), rodák z
Náměště nad Oslavou a hudební hvězda Jaroměřic.
Pro hraběte, který miloval italskou operu, sestavil soubor i kapelu z členů zámeckého personálu. Nebyli to žádní amatéři, ostatně hrabě jim zaplatil školení. A kapelník Míča dokázal se zámeckým hudebním ansámblem skutečné divy: například
v průběhu dvanácti měsíců nastudovali deset rozličných operních představení. S dekoracemi a kostýmy se v
Jaroměřicích nad Rokytnou nakládalo podobně jako s operním souborem: někdy se pořizovaly ve Vídni, jindy se ale museli pustit do práce místní malíři. Často se také kopírovaly slavnější návrhy z jiných míst.
Dnes se jaroměřická divadelní představení pořádají třeba v
sala terreně v barokním parku, ale dřív v zámku skutečně býval
divadelní sál. Měl čtvercový půdorys, stával na konci jihovýchodního příčného křídla a podle dochovaných zpráv se v něm už během barokní přestavby roku 1723 hrála blíže neurčená opera od Ignazia Contiho.
S několika desítkami představení ročně dosahovalo jaroměřické divadlo úrovně srovnatelné s některými evropskými městy.
Tóny baroka
Je to škoda, ale ze
zámeckého divadla v Jaroměřicích nezbylo nic. Po smrti hraběte Jana Adama Questenberka bylo divadlo i kapela rozpuštěny, i když divadelní sál na zámku vydržel až do dvacátých letech 20. století. Po přestavbě a výměně stropů po něm zůstaly jen stopy v půdorysu a obvodových zdech.
Kdyby jaroměřické zámecké divadlo existovalo podobně jako
další barokní a klasicistní zámecká divadla, měly by dnes Jaroměřice skvostnou a prvotřídní památku, možná podobnou
baroknímu zámeckému divadlu v Českém Krumlově. Navíc by ho zdobil jedinečný
příběh z roku 1730, kdy se tu odehrála první česká opera. Míča ji původně zkomponoval v italštině, takže název zněl
L'origine di Jaromeritz in Moravia, zřejmě ale záhy zazněla i v českém překladu
jaroměřického děkana Antonína Ferdinanda Dubravia jako kus nazvaný
O původu Jaroměřic na Moravě. Opera má tři jednání a tři komická intermezza, z nichž se v původní partituře zachovala pouze část. Jako celek se však dochovala v německém překladu libreta.
Dalšími místy, kde se provozovala italská opera, byly také zámky v
Holešově, Kroměříži, Mikulově, Náměšti nad Oslavou či
Kuksu, avšak v
Jaroměřicích nad Rokytnou se barokní opera hrála nejdéle.
Za operou do světa
Stříhané
zahradní ornamenty a sluncem ozářené
zámecké zdi Jaroměřic svádí ke srovnání s
francouzským Versailles. Zámek u Paříže, obklopený jedinečnými zahradami, je symbolem francouzské historie a kulturního dědictví. Také Versailles má jedinečnou divadelní historii: v květnu roku 1770 na počest svatby Ludvíka XVI. s Marií Antoinettou zahájila provoz
královská opera. V té době byla největším koncertním sálem v Evropě; o toto prvenství už sice přišla, ale dodnes je považovaná za
jeden z nejkrásnějších sálů Evropy.